Vítejte na mém blogu!
Polibosti čtěte a komentujte, a, pokud se vám tu zalíbí, vracejte se!
Budu se snažit, aby tu bylo co nejvíc co nejkvalitnějších článků o tom, co mě zajímá (rubrika "slovní průjem"), o mých názorech na aktuální témata ("úvahy, eseje atd.."), moje vlastní tvorba ("Girsu") a čas od času možná také něco o tom, co prožívám ("ma vie").
Káždá návštěva a komentář je motivací k tomu, abych pokračovala a aby tenhle blog nepotkal stejný osud, jako ty před ním.

Díky, LostriS.

P.S.: Názory a připomínky, které si ráda přečtu mi můžete poslat i přes "Zpráva autorovi" vlevo v menu.

"Dobrý den, dámy!" a jiné důkazy

20. června 2010 v 21:35 | LostriS |  ma vie..
O víkendu jsem se opět zklamala v jednom ze svých kamarádů.

Můj kamarád, o kterém jsem ještě den před tím prohlašovala, že je jiný, než ostatní,  a že je to jeden z nejlepších lidí, co znám. Nepije, nekouří, sportuje, do školy chodí, je vychovaný, prostě ten správný správňák, kterých už ted moc není. (Samozřejmě, každý má své vlastní požadavky...) Zdálo se, že on není z těch, kterým záleží jen na velikosti podprsenky. S holkama si povídá a to je taky jeden z důvodů, proč moje kamarádky na oslavě mých narozek zaujal.

Mám ho ráda. Vážně. Málem jsem s ním chodila. (Ovšem tady zaúřadoval můj nemilý zvyk přirovnávat všechno k literárním postavám: on byl Jacob. Někdy si tak říkám, že kdyby si Bella vybrala Jaka, možná by autorka udělala šťastným nejednoho skvělého, tajně zamilovaného kamaráda.)

Jedna z holek z našeho oddílu je přesně ten typ "magnetu na kluky": nepříliš chytrá, bezprostřední, se správnou velikostí, říkejme ji P. Sice spolu s mým zmíněným kamarádem.. říkejme mu W... na té mé oslavě asi na půl hodiny někam zmizeli, ale já jsem tomu nepřikládala žádnou důležitost. W takovej přece NENÍ! W je JINEJ! Ne jako OSTATNÍ!

Nakonec se ukázalo, že starší sestra P s ním měla závažný rozhovor, během něhož P vlastně W prodala... Tak to jsem si říkala, že je to v poho, protože takovejhle stupidní nátlak je pod W úroveň.

Uběhly asi 3 týdny v relativním klidu, jen mi moje kamarádka řekla, že jí myšlenky na W nedávají spát, což jsem celkem kvitovala a těšila se, až je dám dohromady, protože by byli fakt super pár...

No a ted o víkendu jsem byla na jedné akci. Sedím tam, dívám se a najednou přiběhne jedna holka, že je tady P s nějakým klukem.. Nakonec se ukázalo, že je to W!!!

P si ho tam vedla viditelně jen proto, aby ho všem ukázala a W mě ani nešel pozdravit! (Jsem moc hrdá, abych za ním, jakožto klukem, šla sama - a navíc jsem byla ještě docea mimo z té nečekané a nepříjemné novinky.)

DALŠÍ HODNÝ KLUK SVEDEN BUJNÝM HRUDNÍKEM.

Samozřejmě, že nechci tvrdit, že všechny obdařený ženský jsou hloupý, ale tahle opravdu je - navíc není ani v obličeji moc hezká, tak fakt nechápu, co jinýho na ní vidí..

Tak co je důležitější? Krásná tvář? Velké poprsí? Odvázanost?
 

část 2, kapitola 11

17. června 2010 v 11:01 | LostriS |  Girsu
GIRSU
ČÁST 2
Jedenáctá kapitola: Pramen

Když se napůl probrala bylo to, jako by s nesmírnou námahou vyplavala téměř na hladinu neskutečně hlubokého a černého jezera. Vznášela se tam a všechno dění kolem bylo rozmazáno do nezřetelných obrysů. Voda se pomalu uklidňovala a ona už rozeznávala i hlasy: Williamův, Goedwinův a pak ještě jeden, ženský. Pořád ale nebyla schopna se pohnout ani dát nijak najevo, že je při smyslech. Bojovala, aby se nepropadla zpátky. Náhle jí
hrozně zabolela ruka a ona se výkřikem konečně prodrala k úplnému vědomí a posadila se. Nějaké ruce ji zatlačily zpátky na lehátko, umístěné v malém útulném pokoji. Opatrně se rozhlédla kolem, ale světlo svítilen ji bodalo do očí a zarývalo se až do mozku, a tak je radši zavřela.
"Sophie, slyšíš mě?" ozval se Goedwinův hlas.

část 2, kapitola 10

16. června 2010 v 13:01 | LostriS |  Girsu
GIRSU
ČÁST 2
Desátá kapitola: Ceridwel

Když dočetla, ještě hodnou chvíli nepřítomně hleděla ven z okna do tmy.
Když začali klesat, spíš to ucítila, než uviděla. Goedwin se probral ze spánku.
"Dívej se," řekl jen a sám se mírně vyklonil z protějšího okénka. Sophie, která zatím neviděla nic, než černočernou tmu, v tom sice neviděla žádný smysl, ale jeho autorita zapůsobila, takže poslechla.
 


VACANCES!

15. června 2010 v 16:36 | LostriS |  ma vie..
Konečně! Dneska jsem vyšla ze školy s vysvědčením v ruce a cítila jsem se vážně skvěle! (No, mohlo by to být lepší, kdybych si neudělala puchejř z bot - ale ony jsou většinou pohodlný!) Možná je trochu divný, proč už mám prázdniny, čtrnáct dní před koncem června. Odpověd je jednoduchá: chodím na pošahanou sekci, kde máme ve třetáku maturitu z frániny (tady se musím pochlubit! Mám 1! :-D:-D:-D) a pak už nás nechají být.. samozřejmě, že si třídní neodpustil nám připomenout, že nás ještě příští rok čekají další čtyři předměty, ale pustme to z hlavy... máme prázdniny! Jo, večer jde s nama do hospody! Náš pedantský třídní!!! :D To bude fakt sranda... 

Takže jsem tedy vyšla ven a musela jsem se pořád usmívat. Dneska mi totiž přijde všechno hrozně vtipný, ani nevím, proč.

Ne, počkat, vlastně vím.. Včera jsme byli ještě venku (jo, i já, jakožto poloviční antisociál jsem tam byla - i když jen díky tomu, že mamka v podstatě vykopala z domu :-D) s děckama a jejich kamarádama.. No a jeden ten kamarád byl takovej hezkej... (Popravdě řečeno, musela jsem se podívat dvakrát, abych se ujistila, že tam na té lavici v nějaké brněnské hospodě nesedí Jacob.) No a tak jsme si začali povídat.. Je tak milej! Pak už byl teda trochu v náladě, ale to neva.. No a dala jsem mu svoje číslo a ted nevím, jestli bylo lepší být smutná, že nikoho nemám, nebo být smutná, že mi potenciální "někdo" nepíše. No, asi vystřízlivěl a rozmyslel si to.. :-/ :-D Don´t worry, jsou prázdniny! (Jo a NEPŘIKLÁDÁM vůbec žádný význam jeho jménu a podobností s jednou postavou z Vampire Diaries... I když já mám vždycky radši ty zlejší.. :D)

Takže čekám...

...

muži

13. června 2010 v 15:53 | LostriS
Původně to měl být fejeton, ale tak nějak jsem se dostala.. do nálady, a tohle z toho vzniklo.. :) Buďtě shovívaví...

část 2, kapitola 9

11. června 2010 v 22:15 | LostriS |  Girsu
GIRSU
ČÁST 2
Devátá kapitola: Let

Sophie mlčela. Když došli ke strážnímu domku, zalapala po dechu. Na dvorku stál kočár z tmavě hnědého dřeva, který Sophii připomněl romány Jane Austenové: měl přesně ten tvar, jako uzavřené dostavníky ve filmovém zpracování Emmy, jen byl snad trochu větší a honosnější. Další věc, která ji zarazila byla skutečnost, že nemá kola, ale jen jakési lyžiny jako helikoptéra.
"Sophie, jsi připravená na cestu?" ozval se vedle ní Goedwin a přerušil tak její okukování.
"Ano, pane," odpověděla.                                                                     
"Tak si nastup," poručil. Poslechla a vděčně se usmála na kočího, který ji otevřel dveře; ve své mechové uniformě se zlatými knoflíčky vypadal jako maskot irského týmu.

GIRSU

9. června 2010 v 23:20 | LostriS |  Girsu
Odpoledne jsem se tak nudila (ale ne tak moc, abych se začala učit an maturu), že jsem zadala návev mého ... no, řekněme "mého románu" ( :D ) do googlu. A co na mě nevyskočilo? Předem říkám, že jsem se tento název pro fantasy zemi vymyslela sama, už ani nevím, jak - nejspíš komolením nějakého slova.

Tak tedy, co mi to našlo: http://cs.wikipedia.org/wiki/Girsu

Bezva, takže jsem znovu vymyslela jméno nějakého prastarého sumerského města? No, nechme Sumer být, tady ted jde o to, jestli mám změnit ten název, nebo ne. (Sice jsem jeden vražený klan pojmenovala Zullové, z čehož by ti praví, afričtí, asi nebyli moc nadšení, ale to není tak hrozný. Navíc, když tam ještě nehráli žádnou roli.)

Oproti tomu, změnit název celé země, na který jsem si už přivykla, to není tak lehký.

Kolik lidí asi tak zná Girsu jako město? Asi udělám průzkum a pak se uvidí.

No, to je zase kvalitní článek.. :D

část 2, kapitola 8

9. června 2010 v 17:23 | LostriS |  Girsu
GIRSU
ČÁST 2
Osmá kapitola: Setkání

V šikmých paprscích byly zlaté odlesky jeho peří ještě viditelnější. Sophie se otočila na Líka, ten se ale pohodlně opřel o složené pytle a teď už pravidelně oddechoval. Sophie usoudila, že už by se měla vrátit ke strážnímu domku, a tak vstala a vydala se přes teplým světlem zalitou louku k jejímu protilehlému konci, kde předtím pověsila svoje věci. Její pohyb upoutal stojícího gryfa, který na ni upřel svůj pohled. Sophie se zarazila. Na rozdíl od ostatních, kteří měli pronikavě žluté oči s úzkými zornicemi, tento měl oči světle modré, se žlutou aureolou kolem čené, kulaté panenky. Udělal několik kroků kolem ní, ale pak se zastavil a nerozhodně pohodil hlavou. Sophie opatrně natáhla ruku tak, jak se to má dělat, aby si vás mohl pes očichat. Gryf pořád stál a měřil si ji pohledem.

Jake, Patrick, Nate, Charlie a další...

8. června 2010 v 18:30 | LostriS |  ma vie..
Asi bych radši žila v pravěku. Proč? Mysleli jste na to, že máte hlad, že se vám chce na záchod, nebo že máte chuť na.. no, řekněme reprodukci. Sny? Žádné. Nesplněné sny? Žádné. Ach, jak krásný svět tehdy musel být!

Ted už ale k problému, který vyprovokoval tuto trochu pokryteckou ódy na časy těsně po tom, co jsme slezli na zem. (Protože, upřímně, asi bych tam žít nechtěla: co toaletní papír? plyšáci? MÝDLO???) --> ted mě tak napadlo, viděli jste RRR? :D

část 2, kapitola 7

7. června 2010 v 21:11 | LostriS |  Girsu
GIRSU
ČÁST 2
Sedmá kapitola: Gryfové

V tom se na zápraží vynořil Goedwin.
"Arrade, můj pohár je prázdný!"
"Jistě, mistře." Sophie by byla přísahala, že na jeho tváři zahlédla lehké ušklíbnutí. "Předpokládám, že se budete chtít najíst na slunečním světle," otočil se na ni už opět svázaný Arrad. "Nechám vám něco přinést." Zašel do domu.
Sophie tedy zůstala stát venku. Za chvíli se z domu vynořila dívka, kterou Sophie odhadovala tak na 20 let. Vlastně 200, opravila se hned. Plaše jí podala džbán s vodou a misku s masem a něcím, co se hodně podobalo rýži.

Kam dál