Vítejte na mém blogu!
Polibosti čtěte a komentujte, a, pokud se vám tu zalíbí, vracejte se!
Budu se snažit, aby tu bylo co nejvíc co nejkvalitnějších článků o tom, co mě zajímá (rubrika "slovní průjem"), o mých názorech na aktuální témata ("úvahy, eseje atd.."), moje vlastní tvorba ("Girsu") a čas od času možná také něco o tom, co prožívám ("ma vie").
Káždá návštěva a komentář je motivací k tomu, abych pokračovala a aby tenhle blog nepotkal stejný osud, jako ty před ním.

Díky, LostriS.

P.S.: Názory a připomínky, které si ráda přečtu mi můžete poslat i přes "Zpráva autorovi" vlevo v menu.

část 1, kapitola 04

13. dubna 2010 v 20:56 | LostriS |  Girsu
GIRSU
ČÁST 1
Čtvrtá kapitola: Útěk

Ráno ji probudil nepříjemný zvuk budíku. Posadila se na posteli a zatřepala hlavou, aby se vrátila zpět do reality. Zdál se jí zvláštní sen; kdyby si jen vzpomněla, jaký… vyskočila z postele, zachumlala se do županu a opatrně vyhlédla zpoza záclony. Venku byla ještě skoro tma, přesto rozeznala nezřetelné obrysy postavy venku. Celých deset minut ji pozorovala a spokojeně se usmála, když se, téměř na vteřinu přesně, dala v šest hodin do pohybu a zmizela za rohem. Za dalších deset minut se před domem znovu objevila postarší paní se psem.

Super, pomyslela si Sophie, takže teď mám hodinu na to, abych se připravila. Odešla do koupelny, kde si dopřála obvyklou ranní sprchu a převlékla se do cestovního oblečení. Husté černé vlasy stáhla do ohonu a trochu si pohrála s řasenkou. Spokojeně se na sebe usmála a sešla dolů do kuchyně nachystat si jídlo. U snídaně si pustila televizi; právě běžely zprávy. Zemětřesení v Číně, hurikány v Americe, ptačí chřipka v Německu a hromadná havárie s několika mrtvými byly hlavní zprávy dne. Sophie zakroutila hlavou. Děje se tady vůbec něco dobrého? Při přípravě obložených chlebů na cestu se náhodou podívala na stanoviště hlídek. Vytřeštila oči: nikdo tam nebyl. Podívala se na starobylé hodiny nad kuchyňským stolem, jediný matčin ústupek v jinak co nejmoderněji zařízené kuchyni.

Bylo sedm hodin a pět minut. Co tak dlouho dělala? Teď bude muset čekat další hodinu, než bude moct utéct. Rezignovaně dochystala chleby, do dvou velkých lahví napustila vodu a to vše odnesla do pokoje. Pro jistotu nastavila budík, z tašky vytáhla deník a dala se do psaní. Konečně si trochu pročistila hlavu. V tom, co by měla dělat dál, ale stejně jasno neměla. Rozhodla se, že bude důvěřovat svému instinktu, který, jak doufala, zdědila po matce. Bylo za deset minut osm, když znovu vcházela do přízemí. Obula si pohodlné černé boty a najednou spatřila něco, co jí vyrazilo dech. Za věšákem na kabáty byla zapadlá asi osmicentimetrová figurka bílého draka. Nebyla ale zaprášená, a nevypadala, že by tam ležela nějak dlouho. Sophie ho zbavila pavučin, které se na něj stačily přichytit a bez velkého přemýšlení ho zastrčila do kabele. Oblékla si černou koženou bundu a, připravená kdykoli vyrazit, pozorovala místo před domem.

Právě tam lelkoval vytáhlý adolescent, ale za chvíli, přesně v celou, odešel. Sophie napočítala do sta a pak pomalu otevřela vchodové dveře, vyšla ven, a při zamykání se rádoby ledabyle rozhlédla. Se srdcem sevřeným hrůzou se vydala po cestičce k brance, otevřela ji, a stanula na chodníku před domem. Stále nikdo nikde. Bez úhony došla na autobusovou zastávku, nastoupila a sedla si dozadu k oknu, odkud měla dobrý výhled na dům. Po chodníku právě kráčel muž v černém kabátě. Zastavil se před brankou, podíval se na dům, a potom se prudce otočil směrem k autobusu. Na okamžik se jeho a Sophiiny oči setkaly.

Tiše vyjekla hrůzou a odvrátila hlavu. Autobus se rozjel. Vytáhla zrcátko a nenápadně se podívala na místo, kde muž ještě před několika vteřinami stál. Bylo prázdné. Zachvěla se, schoulila se na zadním sedadle, děkovala Bohu, že je vůz skoro prázdný, a pokoušela se uklidnit. Teď, když byla pryč z důvěrně známého a čtyřmi stěnami ohraničeného domova, ji zachvacovaly vlny paniky, které se ještě zhoršily skutečnosti, že neměla potuchy, kam má jet. Na chvíli pochybovala, jestli bylo vůbec moudré dům opustit, ale pak si řekla, že, pokud bude v pohybu, možná se jim dokáže ztratit v davech. Myšlenky na černého muže jí ale nešly z hlavy. Ještě nikdy neviděla takové oči. Černé, chladné, kruté. Ani záblesk lidského světla. Cestou na nádraží se jen bezmyšlenkovitě dívala z okna. Věděla, že by měla co nejrychleji přijít na to, jak se dostat na Girsu, ale autobus byl teď plný, a tak nechtěla nic ze zvláštních předmětů, ukrytých v tašce mezi jejíma nohama, vytahovat. Na vlakovém nádraží spolu s většinou cestujících vystoupila a zamířila k pokladně. Při čekání ve frontě si prohlížela trasy vlaků. Když na ni konečně přišla řada, nebyla ještě rozhodnutá.

"Slečno? Haló, tak kam to bude?" probral ji ze zamyšlení nevrlý hlas prodavačky.
"No…" nemohla se rozmyslet.
"Heleďte, pokud nevíte, kam máte namířeno…" strkal do ní uhnaně vypadající plešounek s hnědým odřeným kufříkem.
"Ale ano, vím… Do Paříže, prosím, studentskou," sdělila nakonec své přání paní pokladní. Zaplatila a šla čekat na nástupiště.

Schválně si koupila jízdenku na normální vlak, ne TGV, aby do Paříže dorazila později a měla víc času na přemýšlení. Starší typy vlaků měly ještě jednu nezanedbatelnou výhodu: uzavíratelná kupé. I když byly prázdniny, Sophie doufala, že se jí podaří najít a ubránit nějaké, které by měla sama pro sebe. Do odjezdu vlaku zbývala asi ještě hodina a tak se pokud možno pohodlně usadila na lavičce, do uší dala sluchátka od mp3, aby se moc nelišila od hromady obyčejných studentů, čekajících na nástupišti a pozorovala okolí. Málem zmeškala odjezd svého vlaku, a kdyby stařičká lokomotiva nefuněla tak, že byla slyšet i přes sluchátka, vůbec by do něj nenastoupila. Popadla tašku a pádila k nejbližším dveřím, které se právě otevíraly. Na poslední chvíli skočila na stupátko, s potížemi otevřela dveře a vpadla do vlaku. Nebyla ale poslední. Těsně za ní se ještě protáhla vysoká žena s dlouhými bilo-plavými vlasy a bledým obličejem, oblečená v oku lahodící kombinaci různých odstínů modré a zelené. Sophii se ihned vybavila fotografie ze Seychelských ostrovů - azurově modré moře, svěže zelené palmy a bílý písek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama