Vítejte na mém blogu!
Polibosti čtěte a komentujte, a, pokud se vám tu zalíbí, vracejte se!
Budu se snažit, aby tu bylo co nejvíc co nejkvalitnějších článků o tom, co mě zajímá (rubrika "slovní průjem"), o mých názorech na aktuální témata ("úvahy, eseje atd.."), moje vlastní tvorba ("Girsu") a čas od času možná také něco o tom, co prožívám ("ma vie").
Káždá návštěva a komentář je motivací k tomu, abych pokračovala a aby tenhle blog nepotkal stejný osud, jako ty před ním.

Díky, LostriS.

P.S.: Názory a připomínky, které si ráda přečtu mi můžete poslat i přes "Zpráva autorovi" vlevo v menu.

část 1, kapitola 3

13. dubna 2010 v 20:39 | LostriS |  Girsu
GIRSU
ČÁST 1
Třetí kapitola: Slídič

Nebyla si vědoma, že by je zavírala, přesto dál postupovala bezčetněji. "Je tu někdo?" nakoukla do kuchyně. V tom se kolem ní mihla černá postava a vyklouzla ven předními dveřmi. Bleskurychle se otočila, ale zahlédla už jen skrčenou postavu v černém triku se zlatým znakem na zádech mizející za brankou. Sophie vyběhla nahoru do svého pokoje a vrhla se pod postel, kam ukryla vzácnou truhličku. Oddechla si. Vše bylo tak, jak to před patnácti minutami zanechala. Buďto se vetřelec nedostal dál, než do kuchyně, nebo… nebo považoval za důležitější matčin pokoj. Matčin pokoj! Když pádila o patro níž, měla už srdce sevřené hrůzou.


Rozrazila dveře a zkoprněla. Vycpávky z polštářů spolu s papíry tvořily na zemi tlustou vrstvu, kterou se teď Sophie brodila. Zdálo se, že slídič nic neopomněl; vyházel i oblečení se skříně, vytahal šuplíky a vysypal je na podlahu, každý kus nábytku posunul. Z prostorné postele bylo strhané povlečení a matrace se válela na druhé straně pokoje. Nic v ložnici nezůstalo na svém místě. Pokud tady bylo ještě něco, co jí chtěla mamka předat, neznámý to určitě našel. Sophie si sedla doprostřed pokoje na jeden z nejcelistvějších polštářů, p tvářích se jí koulely slzy a snažila se uspořádat si myšlenky.

Teta Petty odlétá na měsíc do Dubaje a kontrolovat ji nebude. Nikdo jiný, kdo by po ní mohl něco chtít, kromě pár známých a kamarádek, ji nenapadal. Těm zavolá a řekne jim, že jede někam pryč - třeba do Egypta, kam se už tak dlouho chtěla podívat. Mamka naštěstí momentálně neměla žádného přítele. A pak je tu ještě … Charles. Ti dva byli spolu zrovna na nejlepší cestě, ale když po matčině pohřbu nezavolal a ani se ji nepokusil někam kontaktovat, zanevřela na něj. A přece musel vědět, co se stalo. Reportáž o jejím záhadném úmrtí vysílali ve všech regionálních zprávách. Nevadí. Pokud přijde, najde zamčený dům a po Sophii nikde ani stopy. Jestli se po ní bude shánět, dozví se, že odjela do Egypta. Na dobu neurčitou. Skvěle. Teď by to tady asi měla dát trochu do pořádku.

Vstala, došla si pro velký odpadkový pytel a naházela tam všechno moc rozbité a roztrhané, co v pokoji bylo. Právě probírala a uklízela psací stůl, když mezi všelijakým harampádím narazila na krabici od bot, ve které byly různé fotky. Prohlížela si je a vybrala jednu, na které byly obě vyfocené před nové koupeným domem. Složila ji a schovala si ji. To muselo být hned po návratu z Girsu. Rozhodla se, že se tam vypraví co nejdříve a zjistí, co se tam děje. Protože pokud se ji Kefa snaží sprovodit ze světa, musí k tomu mít nějaký pádný důvod. Ze zbytků pokoje vybrala ještě velký šedý huňatý svetr a šátek, který se jí vždycky hrozně líbil. Ještě jednou se rozhlédla po alespoň v rámci možností uklizeném pokoji a s věcmi v náručí vyšla zpět do své ložnice. Podívala se na hodinky. Bylo půl osmé. Řekla si, že tu ještě přespí a bude doufat, že ji Kefa považuje za hloupou, a prozatím ji nechá na pokoji. Nenápadně vyhlédla oknem. Venku na ulici se o jejich plůtek nedbale opíral nějaký muž. Stál na velmi strategickém místě, odkud viděl na vchod Sophiina domu i na většinu hlavních silnic.

Napadlo ji, že, pokud je to špeh, mohla by najít nějaké slepé místo - třeba při střídání hlídek - kdy by se dalo uniknout. Vzala proto kameru, zatáhla závěsy, a do malé mezery mezi nimi umístila objektiv. Nastavila ho tak, aby měl co největší zorné pole s neznámým mužem uprostřed a dala se do příprav na cestu. Z nepřeberného množství kabel a kabelek vybrala prostornou černou brašnu, která se i přes svou velikost době nosila. Potom otevřela skříň a chvíli se zamyšleně dívala na její obsah. Nakonec si na cestu vybrala pohodlné černé kalhoty, černý nátělník a bílou košili.
Přidala ještě pár kusů spodního prádla. Šla do koupelny, kde popadla ručník, kartáček na zuby a pastu - sama ani nevěděla, proč - a přihodila to do tašky. Ještě tam zbývala spousta místa, i s matčiným objemným svetrem na dně. Otevřela proto "tajnou" přihrádku v hlavě postele a vytáhla z ní svůj deník, malou červenou knížečku se zlatým orientálním motivem. Bez zaváhání vzala také Pohádky. Chvíli zamyšleně hladila dřevěnou vazbu své nejoblíbenější knížky a přemýšlela o tom, jak rychle se smyšlenky změnily v realitu. Nakonec obojí opatrně uložila do tašky.

Zrak jí padl na kameru u okna. Byla taková tma, že už mohla snímat leda svůj odraz ve skle. Sophie ji proto vzala a přepnula na režim přehrávání. Muž v černém kabátě stále stál na témže místě a rádoby nenápadně pozoroval okolí. Najednou se ale rozhlédl energičtěji a zamířil ulicí nahoru. Sophie zatajila dech a podívala se na červená čísílka udávající čas natočení. Bylo 8 hodin. Po deseti minutách přišla stará paní se psem a na tomtéž místě ho hodinu venčila. V devět hodin odešla a v devět deset její místo zaujal postarší muž s novinami. Pak už se tam setmělo, že nebylo nic vidět. Skvěle, takže mám deset minut na to, abych se nenápadně vytratila, pomyslela si Sophie. Vytáhla ještě z pokladničky všechny peníze a zastrčila je do peněženky. Po chvíli přemýšlení z ní vytáhla obě platební karty - svoji i matčinu. Na Girsu ji potřebovat nebude a její úspory ji snad prozatím postačí. Převlékla se do pyžama a zalezla do postele. Budík nařídila na za deset minut šest. Doufala, že už bude dost světla na to, aby si ověřila svoji teorii. Zhasla světlo a oproti všem očekáváním usnula, jako když do vody hodí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama