Vítejte na mém blogu!
Polibosti čtěte a komentujte, a, pokud se vám tu zalíbí, vracejte se!
Budu se snažit, aby tu bylo co nejvíc co nejkvalitnějších článků o tom, co mě zajímá (rubrika "slovní průjem"), o mých názorech na aktuální témata ("úvahy, eseje atd.."), moje vlastní tvorba ("Girsu") a čas od času možná také něco o tom, co prožívám ("ma vie").
Káždá návštěva a komentář je motivací k tomu, abych pokračovala a aby tenhle blog nepotkal stejný osud, jako ty před ním.

Díky, LostriS.

P.S.: Názory a připomínky, které si ráda přečtu mi můžete poslat i přes "Zpráva autorovi" vlevo v menu.

optimismus a pesimismus

10. dubna 2010 v 11:31 | LostriS |  úvahy, eseje atd..
"Optimismus a pesimismus se liší pouze v datu konce světa."


Pan Novák byl optimista. Pracoval jako výpravčí v malém městečku, neměl svou práci rád, ale ani ji neměl nerad. Každé ráno vstal v pět hodin, uvařil si silnou kávu, vzal si rohlík se šunkou a nasnídal se. Potom se potichu oblékl, nasadil si svoji pracovní čepici, pečlivě zamkl dveře a odešel do práce.

Leoš byl pesimista. Mladý student ekologie milovat katastrofické filmy. Vždycky, když jednoho z hlavních hrdinů s patřičně dramatickým hudebním doprovodem zabilo tornádo/ tsunami/ velké vedro/ velká zima/ sesuvy půdy, říkával své malé, tmavé garsonce: Já jsem ti to říkal, že to tak skončí! Říkal to dokonce i při Válce světů, i když o kosmologii nevěděl vůbec nic.

Pan Novák šel večer po práci s kamarády na jedno, když se vrátil domů, políbil ženu, pohoupal syna na koleni, navečeřel se, a šel spat.

Leoš ráno vyšel z domu a stoupl do kaluže. Protože měl ten den důležitý pohovor o jeho stáži, šel se převléct. Ujel mu autobus. V lahůdkářství si koupil BIObagetu a BIOmáslo, nastoupil na další autobus a stresem ani nemohl jíst. Na pohovor přišel pozdě. Nakonec ho přijali, ale Leoš si celý den, který strávil řazením lejster o budoucích katastrofách, říkal, že by byl radši, kdyby ho vykopli. Když přišel domů, snědl žluklé BIOmáslo a BIObagetu, ani se nepodíval na 2012 a usnul.


Přešlo třicet let.


Pan Novák ráno vstal tehdy, kdy se mu chtělo, uvařil si silné kafe, i když mu to jeho doktor kvůli tlaku zakázal, dal si rohlík se sýrem, protože šunka se mu už omrzela a vyšel ven. Když došel na stanici, uctivě ho uvedli do kanceláře, kde mu uvařili čaj a nechali ho dívat se na zlatou cedulku s nápisem "Jan Novák, nejlepší zaměstnanec." Pan Novák za chvíli poděkoval a pomalu se došoural do hospody, kde bavil štamgasty svými historkami. Nejoblíbenější byla ta, proč nemůže být konec světa, dokud on je živ. Když už se smrákalo, vydal se domů. Tam si dal večeři, kterou mu připravili do plastových kelímků v hospodě, umyl se a lehl si na jednu stranu postele. Usmál se na fotku své nebožky ženy na nočním stolku a usnul.

Leoš ráno zaspal. Když si čistil zuby ve své mramorem obložené koupelně, ani se nepodivil, že jeho manželka není doma. Stisknul tlačítko záznamníku a poslouchal vzkaz od své ženy. Přespala u kamarádky a ozve se mu její právník. Chce se rozvést. "Já jsem ti to říkal, že to tak skončí!" řekl ručníku, oblékl se, a bez snídaně vyšel z domu. Stoupl do kaluže a cestou se ve svém černém mercedesu s kouřovými skly dostal do dopravní zácpy. Přišel pozdě, ale nikomu to nevadilo, protože byl šéf a byli rádi, že to stihli ještě před ním. Když přišel do kanceláře, dal si nohy na stůl a seřval svoji krásnou blonďatou sekretářku s ňadry velikosti D. Zprávu o exponenciálním hynutí žab kvitoval potěšením. "Já jsem ti to říkal, že to tak dopadne!" zašklebil se na stolní lampu.

Druhý den byla neděle.

Pan Novák si vzal sváteční oblek a svíčku a šel na hřbitov a potom do hospody.

Leoš pádil nepovolenou rychlostí po okreskách směrem k domu svých rodičů, nadával na díry v silnici a přemýšlel, jak jim vysvětlí manželčinu nepřítomnost.

Pan Novák byl v hospodě.

Leoš nepřesvědčivě omluvil manželku, naobědval se s rodiči a pak šel rozčarovaně s otcem do hospody.

V hospodě pan Novák zrovna vyprávěl nejoblíbenější historku - totiž to, proč nemůže být konec světa, dokud on je živ.

Leoš se zeptal hospodského, jestli mají freshe. Otec zrudl, dal si pivo a před Leošem přistála Zonka. Neodvážil se odporovat.

Když se pan Novák vypovídal a ostatní dost vynasmáli (kromě Leoše, který si dával pozor, aby si neušpinil sako a nenápadně pokukoval po hodinkách), skoro všichni se zvedli.

Pan Novák šel domů kolem lavičky. Sedl si.

Leoš jel domů. Šel si hned lehnout.

Ráno by pana Nováka našli ztuhlého na lavičce, jak se potutelně usmívá.

Leoš by ráno vstal, vyšel před dům a - žádná kaluž by tam nebyla.

Nastal konec světa.

"Já jsem vám říkal, že to tak dopadne!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama