Vítejte na mém blogu!
Polibosti čtěte a komentujte, a, pokud se vám tu zalíbí, vracejte se!
Budu se snažit, aby tu bylo co nejvíc co nejkvalitnějších článků o tom, co mě zajímá (rubrika "slovní průjem"), o mých názorech na aktuální témata ("úvahy, eseje atd.."), moje vlastní tvorba ("Girsu") a čas od času možná také něco o tom, co prožívám ("ma vie").
Káždá návštěva a komentář je motivací k tomu, abych pokračovala a aby tenhle blog nepotkal stejný osud, jako ty před ním.

Díky, LostriS.

P.S.: Názory a připomínky, které si ráda přečtu mi můžete poslat i přes "Zpráva autorovi" vlevo v menu.

část 1, kapitola 6

17. května 2010 v 19:00 | LostriS |  Girsu
GIRSU
ČÁST 1
Šestá kapitola: Vlak
"Sophie!" zatřásla s ní Adelaine o tři hodiny později. "Sophie, probuď se!"
"Co se děje?" vykřikla a vyskočila.
Adelaine si zatlačila zpátky na sedadlo. "Zastavili jsme na nějaké stanici a podívej, co jsem viděla!" Sáhla si dlouhým bledým ukazováčkem na kořen nosu a pak ho přiložila na Sophiino čelo. Byl chladný a vlhký. Malou chvíli se nic nedělo, ale potom se Sophiinou myslí začaly míhat obrazy. Raději zavřela oči. Ocitla se v tomtéž kupé, jen na místě, kde seděla Adelaine. Viděla sama sebe, jak spí schoulená na sedadle, tašku pod hlavou. Vlak začal zpomalovat, až zastavil v malé venkovské stanici. Vše se dělo jako v němém filmu, vzpomínkám chyběl zvuk. Nástupiště se zdálo prázdné a Sophie se marně snažila přijít na to, co jé Adelaine chtěla tam ukázat, že ji kvůli tomu probudila. Náhle se zpoza rohu vynořil muž v černém kabátě. Na levém rukávu měl tři malé žluté knoflíčky. Nesl jen malý šedý kufřík a poklidně nastoupil do vlaku, který se opět nehlučně rozjel. Obraz se rozplynul a Sophie otevřela oči.

"To byl…" začala, ale Adelaine ji přerušila. "Ano, já vím. Byl to Kefar."
"Ne, počkejte! To byl přesně ten, co mě sledoval! Jen tak tak jsem mu utekla," vysvětlovala a při té vzpomínce se otřásla. Najednou ji něco zarazilo. "Jak to, že neměl sluneční brýle, jak jste říkala?"
"Asi už vyvinuli něco na způsob kontaktních čoček, které je ochrání před světlem," řekla Adelaine. "Důležité ale teď je to, že je spolu s námi jeden z řádu Kefa. Všimla sis těch tří žlutých knoflíčků? Když nemohou mít kvůli utajení na zádech svůj znak, žlutý zobák, nosí alespoň je, aby se poznali."
Zatímco Adelaine mluvila, Sophie se připravila k akci. "Bezva. Tak co budeme dělat?"
"No, ukázalo se, že jsem se přepočítala a v Paříži budeme asi za půl hodiny. Je to naprostá periferie, protože dál už tahle rachotina nejede. Asi budeme muset vystoupit a pokusit se mu - nebo jim, pokud je jich víc - ztratit z dohledu.
"A do té doby budeme doufat, že nás nenajde," dokončila za ni Sophie.
"Tak nějak. Poslyš, kam máš vlastně v Paříži namířeno? Já totiž nevím, kde přesně se Brána Vzduchu nachází, takže tohle budeš muset zvládnout sama."
"No, to vlastně nevím. Paříž mě vlastně jen tak napadla. Tak když už jsme tady - co třeba Eiffelovka?"
"Hmm… To by mohlo být ono. Chceš asi něco vysoko, blízko vzduchu, že? Já bych ale navrhovala spíš Notre-Dame, nebo nějaký jiný kostel. Brána Vody je taky na jednom duchovním místě," radila jí mořská panna.
"Dobře. Doufám, že to místo poznám hned, jak ho uvidím. Myslím, že v Pohádkách bylo něco o tom, že přitahuje Amulety. A co budeš dělat ty, až vystoupím z vlaku? Nemůžu tě nutit, abys šla se mnou - je to moc nebezpečné."
"No, určitě tě tam doprovodím, sama bys neměla moc šancí. Myslím ale, že je tam jen jeden, protože Morrigan přesně neví, kde jsi. Toho se snad zbavíme. Poslyš," chtěla se ještě na něco zeptat, ale Sophie ji přerušila.
"Kdo to je Morrigan? Nic jsem o ní nečetla."
"Aha. Pohádky, které máš, jsou totiž jen velmi, velmi staré příběhy. Morrigan je momentálně nejmocnější černá kouzelnice na Girsu, která se, jak jsme se dozvěděli od našich špehů, chystá ukrást všechny a Amulety a Kruh a ovládnout tak jak Girsu, tak i Zemi."
Sophie zbledla. Bezzubý drak z jejích dětských snů začal pořádně chrlit oheň.
"Chtěla jsem se zeptat," pokračovala Adelaine, když Sophie nic neříkala. "jestli jsi už u sebe objevila nějaké schopnosti - třeba jak jsi vytahovala ten Amulet?"
Sophie se usmála. "Zjistila jsem, že umím létat. Měla bych mít ještě nějaké další?"
"Vzhledem k tomu, že na Zemi jsi znamení vzduchu, měla bys ještě umět být neviditelná a taky samozřejmě ovládat vzduch. Možná budeš mít ještě nějaké další, nevím. Tak daleko do této problematiky zasvěcená nejsem."
"Tak s tímhle zatím zkušenosti nemám," přiznala Sophie. "Už bychom se asi měly začít chystat."
Pět minut před očekávaným příjezdem do poslední stanice už seděly nachystané a jako na trní probíraly poslední detaily úniku. Když vlak začal zastavovat, vstaly a každá se vydala na opačný konec vlaku. Sophie to měla blíž, a tak ještě hodnou chvíli nervózně postávala před dvířky. Ulevilo se jí, že po cestě nepotkala svého pronásledovatele a modlila se, aby Adelainin plán vyšel. Měla se pokusit odlákat ho a zneškodnit a pak poslat Sophii SMS zprávu, kde se sejdou. Vlak začal zpomalovat, až úplně zastavil.   
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama