Vítejte na mém blogu!
Polibosti čtěte a komentujte, a, pokud se vám tu zalíbí, vracejte se!
Budu se snažit, aby tu bylo co nejvíc co nejkvalitnějších článků o tom, co mě zajímá (rubrika "slovní průjem"), o mých názorech na aktuální témata ("úvahy, eseje atd.."), moje vlastní tvorba ("Girsu") a čas od času možná také něco o tom, co prožívám ("ma vie").
Káždá návštěva a komentář je motivací k tomu, abych pokračovala a aby tenhle blog nepotkal stejný osud, jako ty před ním.

Díky, LostriS.

P.S.: Názory a připomínky, které si ráda přečtu mi můžete poslat i přes "Zpráva autorovi" vlevo v menu.

část 1, kapitola 7

18. května 2010 v 19:00 | LostriS |  Girsu
GIRSU
ČÁST 1
Sedmá kapitola: Jezero
Sophie se zhluboka nadechla, otevřela dveře, a s předstíraným klidem vyskočila na perón. Opatrně se rozhlédla a uviděla Adelaine, vystupující ze dveří těsně u řidiče. Kde je asi náš muž? Skryla se za masivní železný sloup podpírající chatrnou stříšku, která v tom parnu poskytovala jen málo ochrany před dusivým vedrem. Sophie stála za sloupem a pozorovala Adelaine, nyní také znepokojeně pátrající po Kefarovi. To je vedro, pomyslela si a rychle přetáhla svetr, který si oblékla ve vlaku, přes hlavu. O vteřinku dříve, než jí hustá pletenina zakryla výhled, zpozorovala ještě muže v černém, jak na poslední chvíli vystupuje z vlaku. Když se konečně znovu rozhlédla, po Adelaine ani Kefarovi nebylo ani vidu, ani slechu. Sakra.

Co když bude Adelaine potřebovat pomoc? Nezdála se jí rychlost, s jakou oba zmizeli, a tak se rozhodla, že se po ní nenápadně podívá. Opustila svůj úkryt a vyšla na přímé francouzské slunce. Kam by ho tak Adelaine mohla odlákat, aby tam měla výhodu? Jako na zavolanou málem vrazila do nepřehlédnutelné informační tabule. Uprostřed celé mapy se skvěla velká zelená oblast s nepravidelným modrým flekem uprostřed. Podívala se na vysvětlivky: parc de Charles de Gaule, lac de la Liberté, honosily se snad až příliš důstojnými jmény. Podle červené tečky a polohy nádraží se zorientovala a vyrazila směrem k parku a jezeru. Jezero - vlastně rybník - bylo pořádně obrostlé rákosím a na první pohled nebylo vůbec zajímavé. Pak ale voda začala jakoby vřít a bublinky se přesouvaly k malé zátočině na vzdálenějším břehu. Sophie nemeškala, nadhodila si těžkou tašku na rameni a běžela tam. V první chvíli ji napadlou vzlétnout, ale nebyla si jistá, jestli by ji někdo náhodou nezahlédl, a navíc svému daru ještě tolik nevěřila. Když tam doběhla, uviděla Adelaine, jak sedí na břehu, upravuje si oblečení, a její vlasy pomalu dostávají přirozenější blonďatou barvu.
"Adelaine? Co se stalo?" vyhrkla Sophie a sklouzla se k ní po kamenitém svahu.
"Sophie, co tu děláš." Ani se neotočila; v dřepu si zavazovala tkaničky od bot.
"No, ztratila jsem vás z dohledu, tak jsem se bála, kde jste," pustila se Sophie do vysvětlování, ale Adelaine ji nenechala domluvit.
"Nemělas mě mít v dohledu. Mělas počkat, až ti pošlu SMS, že je vzduch čistý." Adelaine vstala, oklepala si prach ze sukně
a narovnala se. "Kdybys přišla o něco dřív, vystavovala by ses hroznému nebezpečí!"
"Promiňte, ale já jsem vám chtěla jen pomoct! Nedokázala jsem jen někde čekat, až si mě vyzvednete!" rozčertila se Sophie.
"Nepotřebovala jsem pomoc," odsekla Adelaine a Sophie měla pocit, že se na její tváři objevil náznak uspokojení, který však rychle zmizel. "Hlavní je teď to, že je Kefar zničen. Můžeme se teď tedy relativně v klidu přesunout tam, odkud se chystáš přejít na Girsu," změnila náhle téma.
"Dobře. Myslím, že bychom měly jet do centra, neodvážila se Sophie nic dalšího namítat a poslušně ji následovala na autobusovou zastávku.

Cestou do srdce starobylého města obě mlčely. Sophie se dívala z okna a uvažovala, odkud by se asi měla na Girsu dostat. Myslela na všechna známá, nejlépe vysoká místa spojená s něčím duchovním. Když už se blížily k poslední zastávce, zahlédla Sophie kousek bílé věže.
"Adelaine, co to je?" drkla do své spolucestující.
"To je věž svatého Jakuba "od řezníků". Proč?"
"Aha, už si vzpomínám. Není to pozůstatek nějakého kostela? Myslím totiž, že to je tam."
"Však se tam dostaneme," uklidnila ji.
"Ad, co budete dělat vy? Pokud jsem to správně pochopila, vy se mnou jít nemůžete, musela byste mít Amulet Eal a Vodní bránu, že?"
"No, vlastně bych nemusela mít Amulet, stačilo by něco mocného z Girsu. Dokonce bych mohla jít i s tebou, ale to bych se tě musela držet. Ale nemůžu s tebou jít, mám tady ještě nějaké povinnosti."
"A co tedy budete dělat?"
"No, pomůžu ti dostat se na druhou stranu a pak už to budeš muset zvládnout sama. Tohle je už naše zastávka," upozornila a tak se obě ve spěchu vyhrnuly ven. Ocitly se na chodníku před velkým zdobeným domem a Adelaine vytáhla mapu Paříže.
"Dobře, takže teď bychom měly jít asi tímhle směrem," prohlásila po chvíli. Hned vyrazily a snažily se u toho vypadat co nejvíce jako turistky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama