Vítejte na mém blogu!
Polibosti čtěte a komentujte, a, pokud se vám tu zalíbí, vracejte se!
Budu se snažit, aby tu bylo co nejvíc co nejkvalitnějších článků o tom, co mě zajímá (rubrika "slovní průjem"), o mých názorech na aktuální témata ("úvahy, eseje atd.."), moje vlastní tvorba ("Girsu") a čas od času možná také něco o tom, co prožívám ("ma vie").
Káždá návštěva a komentář je motivací k tomu, abych pokračovala a aby tenhle blog nepotkal stejný osud, jako ty před ním.

Díky, LostriS.

P.S.: Názory a připomínky, které si ráda přečtu mi můžete poslat i přes "Zpráva autorovi" vlevo v menu.

Červen 2010

"Dobrý den, dámy!" a jiné důkazy

20. června 2010 v 21:35 | LostriS |  ma vie..
O víkendu jsem se opět zklamala v jednom ze svých kamarádů.

Můj kamarád, o kterém jsem ještě den před tím prohlašovala, že je jiný, než ostatní,  a že je to jeden z nejlepších lidí, co znám. Nepije, nekouří, sportuje, do školy chodí, je vychovaný, prostě ten správný správňák, kterých už ted moc není. (Samozřejmě, každý má své vlastní požadavky...) Zdálo se, že on není z těch, kterým záleží jen na velikosti podprsenky. S holkama si povídá a to je taky jeden z důvodů, proč moje kamarádky na oslavě mých narozek zaujal.

Mám ho ráda. Vážně. Málem jsem s ním chodila. (Ovšem tady zaúřadoval můj nemilý zvyk přirovnávat všechno k literárním postavám: on byl Jacob. Někdy si tak říkám, že kdyby si Bella vybrala Jaka, možná by autorka udělala šťastným nejednoho skvělého, tajně zamilovaného kamaráda.)

Jedna z holek z našeho oddílu je přesně ten typ "magnetu na kluky": nepříliš chytrá, bezprostřední, se správnou velikostí, říkejme ji P. Sice spolu s mým zmíněným kamarádem.. říkejme mu W... na té mé oslavě asi na půl hodiny někam zmizeli, ale já jsem tomu nepřikládala žádnou důležitost. W takovej přece NENÍ! W je JINEJ! Ne jako OSTATNÍ!

Nakonec se ukázalo, že starší sestra P s ním měla závažný rozhovor, během něhož P vlastně W prodala... Tak to jsem si říkala, že je to v poho, protože takovejhle stupidní nátlak je pod W úroveň.

Uběhly asi 3 týdny v relativním klidu, jen mi moje kamarádka řekla, že jí myšlenky na W nedávají spát, což jsem celkem kvitovala a těšila se, až je dám dohromady, protože by byli fakt super pár...

No a ted o víkendu jsem byla na jedné akci. Sedím tam, dívám se a najednou přiběhne jedna holka, že je tady P s nějakým klukem.. Nakonec se ukázalo, že je to W!!!

P si ho tam vedla viditelně jen proto, aby ho všem ukázala a W mě ani nešel pozdravit! (Jsem moc hrdá, abych za ním, jakožto klukem, šla sama - a navíc jsem byla ještě docea mimo z té nečekané a nepříjemné novinky.)

DALŠÍ HODNÝ KLUK SVEDEN BUJNÝM HRUDNÍKEM.

Samozřejmě, že nechci tvrdit, že všechny obdařený ženský jsou hloupý, ale tahle opravdu je - navíc není ani v obličeji moc hezká, tak fakt nechápu, co jinýho na ní vidí..

Tak co je důležitější? Krásná tvář? Velké poprsí? Odvázanost?

část 2, kapitola 11

17. června 2010 v 11:01 | LostriS |  Girsu
GIRSU
ČÁST 2
Jedenáctá kapitola: Pramen

Když se napůl probrala bylo to, jako by s nesmírnou námahou vyplavala téměř na hladinu neskutečně hlubokého a černého jezera. Vznášela se tam a všechno dění kolem bylo rozmazáno do nezřetelných obrysů. Voda se pomalu uklidňovala a ona už rozeznávala i hlasy: Williamův, Goedwinův a pak ještě jeden, ženský. Pořád ale nebyla schopna se pohnout ani dát nijak najevo, že je při smyslech. Bojovala, aby se nepropadla zpátky. Náhle jí
hrozně zabolela ruka a ona se výkřikem konečně prodrala k úplnému vědomí a posadila se. Nějaké ruce ji zatlačily zpátky na lehátko, umístěné v malém útulném pokoji. Opatrně se rozhlédla kolem, ale světlo svítilen ji bodalo do očí a zarývalo se až do mozku, a tak je radši zavřela.
"Sophie, slyšíš mě?" ozval se Goedwinův hlas.

část 2, kapitola 10

16. června 2010 v 13:01 | LostriS |  Girsu
GIRSU
ČÁST 2
Desátá kapitola: Ceridwel

Když dočetla, ještě hodnou chvíli nepřítomně hleděla ven z okna do tmy.
Když začali klesat, spíš to ucítila, než uviděla. Goedwin se probral ze spánku.
"Dívej se," řekl jen a sám se mírně vyklonil z protějšího okénka. Sophie, která zatím neviděla nic, než černočernou tmu, v tom sice neviděla žádný smysl, ale jeho autorita zapůsobila, takže poslechla.

VACANCES!

15. června 2010 v 16:36 | LostriS |  ma vie..
Konečně! Dneska jsem vyšla ze školy s vysvědčením v ruce a cítila jsem se vážně skvěle! (No, mohlo by to být lepší, kdybych si neudělala puchejř z bot - ale ony jsou většinou pohodlný!) Možná je trochu divný, proč už mám prázdniny, čtrnáct dní před koncem června. Odpověd je jednoduchá: chodím na pošahanou sekci, kde máme ve třetáku maturitu z frániny (tady se musím pochlubit! Mám 1! :-D:-D:-D) a pak už nás nechají být.. samozřejmě, že si třídní neodpustil nám připomenout, že nás ještě příští rok čekají další čtyři předměty, ale pustme to z hlavy... máme prázdniny! Jo, večer jde s nama do hospody! Náš pedantský třídní!!! :D To bude fakt sranda... 

Takže jsem tedy vyšla ven a musela jsem se pořád usmívat. Dneska mi totiž přijde všechno hrozně vtipný, ani nevím, proč.

Ne, počkat, vlastně vím.. Včera jsme byli ještě venku (jo, i já, jakožto poloviční antisociál jsem tam byla - i když jen díky tomu, že mamka v podstatě vykopala z domu :-D) s děckama a jejich kamarádama.. No a jeden ten kamarád byl takovej hezkej... (Popravdě řečeno, musela jsem se podívat dvakrát, abych se ujistila, že tam na té lavici v nějaké brněnské hospodě nesedí Jacob.) No a tak jsme si začali povídat.. Je tak milej! Pak už byl teda trochu v náladě, ale to neva.. No a dala jsem mu svoje číslo a ted nevím, jestli bylo lepší být smutná, že nikoho nemám, nebo být smutná, že mi potenciální "někdo" nepíše. No, asi vystřízlivěl a rozmyslel si to.. :-/ :-D Don´t worry, jsou prázdniny! (Jo a NEPŘIKLÁDÁM vůbec žádný význam jeho jménu a podobností s jednou postavou z Vampire Diaries... I když já mám vždycky radši ty zlejší.. :D)

Takže čekám...

...

muži

13. června 2010 v 15:53 | LostriS
Původně to měl být fejeton, ale tak nějak jsem se dostala.. do nálady, a tohle z toho vzniklo.. :) Buďtě shovívaví...

část 2, kapitola 9

11. června 2010 v 22:15 | LostriS |  Girsu
GIRSU
ČÁST 2
Devátá kapitola: Let

Sophie mlčela. Když došli ke strážnímu domku, zalapala po dechu. Na dvorku stál kočár z tmavě hnědého dřeva, který Sophii připomněl romány Jane Austenové: měl přesně ten tvar, jako uzavřené dostavníky ve filmovém zpracování Emmy, jen byl snad trochu větší a honosnější. Další věc, která ji zarazila byla skutečnost, že nemá kola, ale jen jakési lyžiny jako helikoptéra.
"Sophie, jsi připravená na cestu?" ozval se vedle ní Goedwin a přerušil tak její okukování.
"Ano, pane," odpověděla.                                                                     
"Tak si nastup," poručil. Poslechla a vděčně se usmála na kočího, který ji otevřel dveře; ve své mechové uniformě se zlatými knoflíčky vypadal jako maskot irského týmu.

GIRSU

9. června 2010 v 23:20 | LostriS |  Girsu
Odpoledne jsem se tak nudila (ale ne tak moc, abych se začala učit an maturu), že jsem zadala návev mého ... no, řekněme "mého románu" ( :D ) do googlu. A co na mě nevyskočilo? Předem říkám, že jsem se tento název pro fantasy zemi vymyslela sama, už ani nevím, jak - nejspíš komolením nějakého slova.

Tak tedy, co mi to našlo: http://cs.wikipedia.org/wiki/Girsu

Bezva, takže jsem znovu vymyslela jméno nějakého prastarého sumerského města? No, nechme Sumer být, tady ted jde o to, jestli mám změnit ten název, nebo ne. (Sice jsem jeden vražený klan pojmenovala Zullové, z čehož by ti praví, afričtí, asi nebyli moc nadšení, ale to není tak hrozný. Navíc, když tam ještě nehráli žádnou roli.)

Oproti tomu, změnit název celé země, na který jsem si už přivykla, to není tak lehký.

Kolik lidí asi tak zná Girsu jako město? Asi udělám průzkum a pak se uvidí.

No, to je zase kvalitní článek.. :D

část 2, kapitola 8

9. června 2010 v 17:23 | LostriS |  Girsu
GIRSU
ČÁST 2
Osmá kapitola: Setkání

V šikmých paprscích byly zlaté odlesky jeho peří ještě viditelnější. Sophie se otočila na Líka, ten se ale pohodlně opřel o složené pytle a teď už pravidelně oddechoval. Sophie usoudila, že už by se měla vrátit ke strážnímu domku, a tak vstala a vydala se přes teplým světlem zalitou louku k jejímu protilehlému konci, kde předtím pověsila svoje věci. Její pohyb upoutal stojícího gryfa, který na ni upřel svůj pohled. Sophie se zarazila. Na rozdíl od ostatních, kteří měli pronikavě žluté oči s úzkými zornicemi, tento měl oči světle modré, se žlutou aureolou kolem čené, kulaté panenky. Udělal několik kroků kolem ní, ale pak se zastavil a nerozhodně pohodil hlavou. Sophie opatrně natáhla ruku tak, jak se to má dělat, aby si vás mohl pes očichat. Gryf pořád stál a měřil si ji pohledem.

Jake, Patrick, Nate, Charlie a další...

8. června 2010 v 18:30 | LostriS |  ma vie..
Asi bych radši žila v pravěku. Proč? Mysleli jste na to, že máte hlad, že se vám chce na záchod, nebo že máte chuť na.. no, řekněme reprodukci. Sny? Žádné. Nesplněné sny? Žádné. Ach, jak krásný svět tehdy musel být!

Ted už ale k problému, který vyprovokoval tuto trochu pokryteckou ódy na časy těsně po tom, co jsme slezli na zem. (Protože, upřímně, asi bych tam žít nechtěla: co toaletní papír? plyšáci? MÝDLO???) --> ted mě tak napadlo, viděli jste RRR? :D

část 2, kapitola 7

7. června 2010 v 21:11 | LostriS |  Girsu
GIRSU
ČÁST 2
Sedmá kapitola: Gryfové

V tom se na zápraží vynořil Goedwin.
"Arrade, můj pohár je prázdný!"
"Jistě, mistře." Sophie by byla přísahala, že na jeho tváři zahlédla lehké ušklíbnutí. "Předpokládám, že se budete chtít najíst na slunečním světle," otočil se na ni už opět svázaný Arrad. "Nechám vám něco přinést." Zašel do domu.
Sophie tedy zůstala stát venku. Za chvíli se z domu vynořila dívka, kterou Sophie odhadovala tak na 20 let. Vlastně 200, opravila se hned. Plaše jí podala džbán s vodou a misku s masem a něcím, co se hodně podobalo rýži.

část 2, kapitola 6

6. června 2010 v 13:35 | LostriS |  Girsu
GIRSU
ČÁST 2
Šestá kapitola: Arrad

"Běda tobě, Arrade, že nepoznáváš svého učitele a mistra a necháváš ho stát vyčerpaného v prachu cesty, místo, abys mu podal alespoň šálek vody, a tuto dívku, nepříliš znalou našich mravů, trápíš nesmyslnými otázkami!" hlídač zkoprněl a zbledl, ale Goedwin nelítostně pokračoval. "Copak nevíš, že jsou léta míru, i když nastávají těžší časy, a že každý může vyhledat pomoc u lesního národa? Velmi si mne zklamal, žáku. Nyní doufám, že nabídneš starci teplou takwe a pozveš ho do svě síně."

něco

5. června 2010 v 21:15 | LostriS |  slovní průjem
Mám chuť něco napsat. Problém je v tom, co. hmm.. Dívám se na Deník Bridget Jonesové (už asi pomilionté) .. To Cleaverovo auto je super! No ale něco smysluplnýho by to napsat chtělo, aby jste si vy, moji imaginární neexistující čtenáři.. :) Colin Firth je vážně nejúžasnější!!! No, něco smysluplnýho.. Od pondělí za týden maturuju. Zvlátní, že? Sice je to jen první část, ale přesto.. Jsem prostě velká holka. Je mi už 18, takže si můžu dělat co chci. Jo, je mi 18, můžu si dělat co chci a v sobotu večer sedím doma se svu mladší sestrou a dívám se na romantickou komedii pro lidi středního věku a slintám nad postarším anglickým hercem, kterého nikdy neuvidím a, pokud nepotkám nějakým zázrakem Roba Pattinsona, ani nikdy nikoho podobnýho nepotkám.
 Myslím to vážně. Dívali jste se někdy, zvláště holky, kolem sebe? Ten genetický fond potencinálních otců opravdu neoplývá přednostmi. Tak mi, prosím, řeknětě, jak pak máme vkládat budoucnoust v naše děti, když se, jak se zdá (pokud porovnáte uhlazené gentlemany minulého století s každodenní realitou pupkatým tatíků), rodí pořád horší? Jak se máme zamilovat (platonická láska se nepočítá) do někoho v našem okruhu? Jo, dobře, asi to jde, ale ted tu jsou další kritéria, nejdůležitější mezi nimi je to, aby byl dotyčný nebyl zadaný. A jelikož, jak jsem již vylíčila, že jich je pomálu, velká šance, že je už neklofly dychtivý kudlanky, rozhodně není. Ted v televizi byl super záběr na knížku WOMEN WHO LOVE MEN ARE MAD..  Dobrá teorie, ale v praxi se bohužel neosvědčí. Navíc, v romantické komedii je to poněkud paradoxní.
Dobře, konec pateticky naštvanému omílání známých skutečností, jdu se konečně pořádně dívat, protože jí Mark za chvíli řekne, že ji MILUJE TAKOVOU, JAKÁ JE.

TAKOVOU, JAKÁ JE.  Je to vůbec možný?
Ráda bych znala vaše názory, ale toho se asi nedočkám ;)
No co, neděláme to pro popularitu, že...
Každopádně, kdyby se vám náhodou něco v souvislosti se zmíněným tématem vyrojilo v hlavě, rozhodně se nebojte plácnout to na obrazovku a proudem jedniček a nul to poslat někam, kde se to uloží a pak z toho bude komentář.. No, to byl popis.. XD

Jo, už končím.. Mějte se hezky.. :)

část 2, kapitola 5

5. června 2010 v 13:22 | LostriS |  Girsu
GIRSU
ČÁST 2
Pátá kapitola: Hradby

Dva tisíce? To přece nedává smysl! Leda, že by tady čas plynul jinak, než na Zemi. Rychleji.
Stařec si olízl suchě rty a Sophie mi rychle podala láhev s vodou. Chvíli sledovala, jak pije, a potom se zeptala: "Jak se vlastně jmenujete? A kam máte namířeno?"
Elf se na ni překvapeně podíval a pak se zamračil. "Nemyslíš, že by ses měla nejdřív představit ty? Pokud si pamatuji, je to I na Zemi zvykem." Sophie zridla a kousla se do rtu. No jistě.
"Omlouvám se. Jmenuji se Sophie a ráda bych se dostala do Surgu," pokusila se opravit svůj přehmat.

část 2, kapitola 4

4. června 2010 v 23:15 | LostriS |  Girsu
GIRSU
ČÁST 2
Čtvrtá kapitola: Schody
Chvíli se rozmýšlela, kam jít, ale po chvíli se vydala nejkratší cestou k lesu. Asi půl hodiny se potloukala mezi stromy a přemýšlela, kde asi Fallan může být. Doufala že, když se po ránu dost "dobila" sluneční září, vydala se za elfy, kteří ji vyslali. Potom narazila na poměrně širokou cestu a tak zamířila k ní. Náhle uslyšela něco jako cinkot rolniček a na cestě se objevil krásný hnědý kůn se smaragdově zeleným sedlem, na kterém seděl mladý elf, kterému mohlo být tak 14 let. Sophie se raději schovala za nejbližší strom, odkud ho opatrně sledovala. Měl na sobě jednoduché kalhoty a kabátec světle zeleného odstínu prvních jarních lístků a světle hnědé vlasy po ramena mu stahovala do ohonu kožená tkanice. Na rukou měl světle hnědé rukavice, které mu dosahovaly skoro až k loktům. Zdálo se, že je uvolněný a nikam nespěchá. Na rtech mu pohrával jemný úsměv a modrozelené oči byly zahleděné do dálky. Nevšiml si jí, ale přesto Sophie počkala ještě několik minut potom, co zmizel v zákrutu cesty.

část 2, kapitola 3

2. června 2010 v 20:00 | LostriS |  Girsu
GIRSU
ČÁST 2
Třetí kapitola: Schody
                Teď scházely po točitých, poměrně prostorných schodech. Po každých sto schodech bylo jedno odpočívadlo.
"Kdy už tam budeme?" zajímala se Sophie, aby věděla, na co se má připravit.
"Co?" probrala se Fallan z hluboké letargie. Její světlo pomalu ztrácelo na intenzitě. Byla moc dlouho pod zemí.
"No, kdy tam budeme?" zopakovala Sophie otázku.
"Musíme minout 10 odpočívadel na cestě dolů, potom půjdeme chvíli rovně a pak pár schodů na povrch."
"Aha, díky," řekla Sophie a ponechala Fallan znovu jejím myšlenkám.
Potom, co sešly o oněch deset úrovní níž a prošly několika sály a chodbami, začala cesta opět stoupat a vyčerpaná Sophie přidala v naději, že už brzy vyjdou na sluneční světlo. Po téměř sedmihodinovém pobytu pod zemí (ale to byl jen její odhad, mohlo to být i mnohem více) už bytostně potřebovala čerstvý vzduch a volný prostor. Cestu plnou tajemných stínů a neviditelných hrozeb ji sice zpříjemňovala Fallan, ale i tak už byla apatická a zamlklá. Snažila se soutředit na něco jiného a nechala nohy, aby vysíleně pochodovaly vpřed samy.
Automaticky našlápla na další schod, ale žádný tam nebyl. Ztratila rovnováhu a upadla obličejem na zem. Chvíli tak ležela a vdechovala vůni trávy a země (potom jí do nosu vlezl mravenec, a tak se radši posadila a vyfoukla ho). O kousek dál poblikávala Fallan. Něco nebylo v pořádku. Sophie se zamračila a pak jí to došlo. Nebylo světlo, ale na obloze zářily hvězdy, a tak Sophie zvedla hlavu, aby se pokochala alespoň jejich chladnými odlesky. Nebyly ale na svých místech: třpytily se v úplně jiných seskupeních a obrazcích a Sophii to vyráželo dech. Instinktivně hledala Měsíc, ale nenašla nic, co by se mu alespoň vzdáleně podobalo. Hvězdný svit byl nicméně tak intenzivní, že si mohla prohlédnout svoje nejbižší okolí. Dva kroky od ní bylo něco jako obruba studny a ona si uvědomila, že je to cesta do podzemí, odkud právě vyšla. Kolem dokola byla jen plocha trávy, čas od času přerušená shlukem nízkých keřů, a o kousek dál rozeznala temnou hradbu stromů. Zdálo se, že bezprostřední nebezpečí nehrozí, a tak se zachumlala do kabátu, zavrtěla se, aby našla co nejpohodlnější polohu a rychle usnula tvrdým spánkem vysílených.
                Když se probudila, podle slunce odhadla, že je pozdní odpoledne. Šíkmé sluneční paprsky ji osprchovaly, mírný vánek prohraboval svěže zelenou trávu a šustil listím na keřích a stromech, v jejíchž větvích pohvizdovali neznámí ptáci. Sophie si stoupla, pokusila se alespoň trochu oprášit a uhladit oblečení, a poprvé se rozhlédla kolem. Byla na horním konci mýtinky, která se mírně svažovala a byla obklopená vysokými listnatými stromy. Kousek od ní pramenil z malé skalky potůček, který po několika metrech mizel v zemi. Fallan nikde v dohledu
nebyla a tak Sophie zvedla tašku a vydala se k němu. Opřená zády o kámen zkoumala, jestli je všechno v kabeli v pořádku. Když putovala podzemím, jeden z obložených chlebů vyklouzl z ubousku a umazal všechno ostatní. Truhlička byla celá od másla a na zadní straně měla přilepený list salátu, jinak se ale zdálo, že cestu přežila bez úhony. Ostatní věci na tom byly podobně, takže je Sophie otřela a uložila zpět. Napila se z poslední lahve, která už byla poloprázdná, něco snědla a osvěžila si obličej chladnou vodou z pramene. Doplnit lahve se však neodvážila přesto, že voda byla naprosto průzračná a bez zápachu.

část 2, kapitola 2

1. června 2010 v 20:45 | LostriS |  Girsu
GIRSU
ČÁST 2
Druhá kapitola: Fallan
Malá zářící dívka si ji teď prohlížela s nemenším zájmem a začala se k ní pomalu přibližovat. Sophie, která ještě pořád nevěděla, co je vlastně zač, raději ustupovala. Náhle se ozval dětsky sladký hlásek:
"Neboj se mě, neublížím ti. Volala jsi mě, ne?" Sophie se hodnou chvíli vzpamatovávala z šoku a dívka se už začínala tvářit znuděně. Tolik jí připomínala ji samou v čekárně u doktora, že se musela zasmát.
"Ano, asi ano. Jsem Sophie."
"No to vím, že jsi Sophie. Já jsem Fallan," představila se dívka.
"Těší mě. Mohla bys mi ukázat cestu ven?"
"Cestu ven? Žádná není," odpověděla Fallan. Sophie zbledla. "Dělala jsem si legraci," promluvila znovu. "Jasně že tě dovedu ven. Proto jsem tady, ne?" Sophie si oddechla. "Můžu si ti sednout na rameno? Přece jen z Medeine je to kus cesty a už mě bolí křidýlka…" poprosila ji ještě.
"Jo, jasně," odpověděla překvapeně Sophie a opatrně natáhla ruku. Bílé světlo nevydávalo teplo, ani nebylo nijak nepříjemné. Fallan se na ni usmála a sedla si jí na dlaň. Potom ji Sophie opatrně přenesla na svoje rameno.
"Skvěle. Můžeme vyrazit?" zeptala se Fallan.
"Asi ano." Sophie si upravila kabelu do pohodlnější pozice a vydala se podle Fallaniných pokynů do neznáma.