Vítejte na mém blogu!
Polibosti čtěte a komentujte, a, pokud se vám tu zalíbí, vracejte se!
Budu se snažit, aby tu bylo co nejvíc co nejkvalitnějších článků o tom, co mě zajímá (rubrika "slovní průjem"), o mých názorech na aktuální témata ("úvahy, eseje atd.."), moje vlastní tvorba ("Girsu") a čas od času možná také něco o tom, co prožívám ("ma vie").
Káždá návštěva a komentář je motivací k tomu, abych pokračovala a aby tenhle blog nepotkal stejný osud, jako ty před ním.

Díky, LostriS.

P.S.: Názory a připomínky, které si ráda přečtu mi můžete poslat i přes "Zpráva autorovi" vlevo v menu.

část 2, kapitola 10

16. června 2010 v 13:01 | LostriS |  Girsu
GIRSU
ČÁST 2
Desátá kapitola: Ceridwel

Když dočetla, ještě hodnou chvíli nepřítomně hleděla ven z okna do tmy.
Když začali klesat, spíš to ucítila, než uviděla. Goedwin se probral ze spánku.
"Dívej se," řekl jen a sám se mírně vyklonil z protějšího okénka. Sophie, která zatím neviděla nic, než černočernou tmu, v tom sice neviděla žádný smysl, ale jeho autorita zapůsobila, takže poslechla.

Náhle začaly přes tušené stromy pod nimi probleskovat světla. Jak se přibližovali, bylo jich čím dal tím víc; snášeli se na malou mýtinku, pojejímž obvodu byly rozsvíceny lucerny na dlouhých tyčích, zabodnutých do země. Když, s malým drcnutím, konečně přistáli a kočí jim otevřel dveře, pomohla Sophie Goedwinovi vystoupit, popadla tašku a nedočkavě opustila kočár
i ona. Na chvíli ji světla oslepila, ale když se vzpamatovala, následovala Goedwina ke kraji lesa, kde na ně čekali dva elfové v tmavě hnědých tunikách přes světle zelené kalhoty. Elfové jsou těmihle barvami asi posedlí, pomyslela si Sophie. Zelená, hnědá, zlatá. Nic jiného tu není. Jeden ze zmíněných elfů už někam odváděl Goedwina a Sophie znervózněla. "Goedwine!"
Stařec se otočil. "Tento elf tě odvede do tvého pokoje a všechno ti vysvětlí. Neboj se," řekl, obrátil se a odešel se svým průvodcem.
Sophie se s jeho ujištěním trochu uklidnila, ale zas ne natolik, aby vysokého bloďatého elfa dokázala následovat bez bušícího srdce. Šli po cestě od přistávací plochy; jak se nořili hlouběji do lesa, prostor pod stromy začal být větší, protože větvě rosly stále výš a výš. Také se brzo začaly objevovat první domy. Nejdříve to byly jednoduché, leč elegantní stavby, ale jak se stále více vzdalovali od kočáru, stávaly se honosnějšími. Kráčeli vedle sebe mlčky a vyhýbali se koním a výmolům na cestě. Když vkročili na dlážděnou cestu, odvážila se Sophie zeptat: "Takže teď jsme v hlavním městě?"
Otočil se na ni a usmál se. "Ano, pokud se tomu tak dá říkat. Toto je Ceridwel, Citadela Zlatého listu, a za chvíli budeme u královského paláce." Tato odpověď jí prozatím stačila, a tak se vrátila k pozorování dění kolem. Velká ulice, po které šli, se začala větvit v menší, ale všude se to hemžilo elfy různého věku a pohlaví. Sophie poprvé uviděla elfky, krásné štíhlé ženy v elegantním oblečení, které se sice od sebe lišilo, avšak stále si zachovávalo zelenozlatohnědý motiv a elegantní linie. Většina z nich měla dlouhé sukně, nebo široké kalhoty a přiléhavé košile, nekteré ale měly i zvláštní hábity, jako Sophie - i když ten její byl trochu odlišný, protože byl pánský.
"Proč mají na sobě někteří normální oblečení a jiní tyhle hábity?" porušila Sophie znovu ticho.
"No…" začal vysvětlovat, zatímco ji chytl za loket a rychlým pohybem přesunul před sebe a zachránil ji tak před ušlapáním splašeným koněm, který se náhle vyřítil z postranní uličky, "hábity nosí do práce ti, co pracují Medeine, a někteří si je oblíbili tak, že je nosí pořád. Ovšem například stráže nosí také kalhoty a košili, ovšem to je zlváštní uniforma kvůli pohodlí- v hábitu by moc zločinců nechytili."
"Aha, chápu," usmála se na něj a dodala "myslím, že jsme se ještě nepředstavili. Já jsem Sophie."
"William," podal jí ruku, když se na chvíli zastavili v podloubí nějakého domu.
"William? To je zvláštní.
Je to takové … pozemské."
"Ano, máš pravdu. Moje matka totiž byla jako vyslankyně na Zemi, a tohle jméno se jí asi zalíbilo," pokrčil rameny a pokynul jí, aby pokračovali v cestě.
"A neměls kvůli tomu ve školě nějaké problémy? Tady to asi musí být zvláštní jméno."
"Ani ne. Víš, v poslední době čím dál tím víc elfů odchází na Zemi kvůli povinnostem spojeným s jejich prací a tak se hodně často stává, že svoje děti pojmenují jménem, které slyšeli během svého pobytu."
"Aha," řekla jen. Do té doby byla tak zabraná do pozorování toho hemžení kolem, že si ho vlastně ještě vůbec neprohlédla. Byl asi o hlavu a půl vyšší, než ona, měl blonďaté vlasy po ramena a ušlechtilou tvář elegantních rysů. Ostatně jako všechno tady, pomyslela si. Jeho inteligentní oči měly světle hnědou barvu čerstvé poraženého ořechového dřeva. Sophie přestala myslet na cestu, a tak zakopla o kámen uvolněný z dlažby.
Jak padala, William se ji snažil zachytit, ale minul a ona dopadla hlavou na tvrdou cestu. Okamžitě se propadla do tmy bezvědomí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elena* | Web | 16. června 2010 v 21:01 | Reagovat

Dekuji jina prvni serie TVD skoncila a druha odstartuje v zari

2 lostris | E-mail | Web | 16. června 2010 v 21:09 | Reagovat

ááá.. za tak dlouho???? :D ale dík..

3 Caprien | Web | 17. června 2010 v 10:34 | Reagovat

Na řeku bohů mě pořád přemlouvá mamka, abych si ju šla půjit. Ona je ta knížka nebo spíš knížky u babičky, ale mě se jaksi nechce.
Jsou to ty co vypráví jeden otrok který přežije hodně let?

Mimochodem tvůj blog s emi líbí :-)

4 lostris | E-mail | Web | 17. června 2010 v 11:07 | Reagovat

[3]: Jojo, Taita.. :-) no musím říct, že ty první dva díly jsou jedny z mých nejoblíbenějších knížek.. a tak obecně se mi psaní Wilbura Smithe líbí, i když už začíná být vidět, že se tím živí a jeho knížky začínají být sobě dost podobný.. rozhodně to ale stojí za to.. no, a když si to přečteš, tak zjistíš, odkud más svoji přezdívku.. 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama