Vítejte na mém blogu!
Polibosti čtěte a komentujte, a, pokud se vám tu zalíbí, vracejte se!
Budu se snažit, aby tu bylo co nejvíc co nejkvalitnějších článků o tom, co mě zajímá (rubrika "slovní průjem"), o mých názorech na aktuální témata ("úvahy, eseje atd.."), moje vlastní tvorba ("Girsu") a čas od času možná také něco o tom, co prožívám ("ma vie").
Káždá návštěva a komentář je motivací k tomu, abych pokračovala a aby tenhle blog nepotkal stejný osud, jako ty před ním.

Díky, LostriS.

P.S.: Názory a připomínky, které si ráda přečtu mi můžete poslat i přes "Zpráva autorovi" vlevo v menu.

část 2, kapitola 8

9. června 2010 v 17:23 | LostriS |  Girsu
GIRSU
ČÁST 2
Osmá kapitola: Setkání

V šikmých paprscích byly zlaté odlesky jeho peří ještě viditelnější. Sophie se otočila na Líka, ten se ale pohodlně opřel o složené pytle a teď už pravidelně oddechoval. Sophie usoudila, že už by se měla vrátit ke strážnímu domku, a tak vstala a vydala se přes teplým světlem zalitou louku k jejímu protilehlému konci, kde předtím pověsila svoje věci. Její pohyb upoutal stojícího gryfa, který na ni upřel svůj pohled. Sophie se zarazila. Na rozdíl od ostatních, kteří měli pronikavě žluté oči s úzkými zornicemi, tento měl oči světle modré, se žlutou aureolou kolem čené, kulaté panenky. Udělal několik kroků kolem ní, ale pak se zastavil a nerozhodně pohodil hlavou. Sophie opatrně natáhla ruku tak, jak se to má dělat, aby si vás mohl pes očichat. Gryf pořád stál a měřil si ji pohledem.

"Sophie!" ozvalo se najednou Arradovo volání.
"Jsem tady, už jdu!" zakřičela odpověď a měla se k odchodu. Gryf se ale vzepjal na zadní, orlí drápy prořízly vzduch a natáhl křídla.
"Pojďte, rychle!" strážcův hlas zněl znepokojeně.
"Jistě,"odpověděla, ale nemohla odtrhnout oči od bílého zvířete, které se už upokojilo a znovu opatrně postupovalo směrem k ní.
"Sophie," naléhal Arrad dál.
"Nebojte se, nic mi neudělá," řekla Sophie, náhle přesvědčená o pravdivosti svých slov. Gryf už byl u ní a ona se soustředila na to, aby neudělala žádný prudký pohyb, který by ho mohl vylekat.
"Prosím vás, Sophie," ozval se znovu Arrad, tentokrát znepokojeně.
"Jen ji nech, chlapče, zdá se, že ví, co dělá," přerušil ho Goedwinův hlas. Sophie ho sotva vnímala. Gryf sklonil hlavu a dotkl se její ruky. Pomalu ji přesunula tak, aby ho mohla pohladit po ladném krku a on slastně přivřel oči. Velmi opatrně šla kolem jeho boku, hladila ho po šíji, mezi křídly, až dospěla k přechodu mezi peřím a srstí. Gryf celou tu dobu klidně stál, jen ji sledoval svýma blankytnýma očima.
"Sophie, už bychom opravdu měli jít. Kočár čeká.," připomněl jí Goedwin svoji a Arradovu přítomnost.
"Ano," zamrkala, jako by se probrala z transu. Mírně poplácala gryfa po zádech a vydala se k nim. Přelezla plot, vzala si od Arrada kabelu a otočila se. Nepřekvapilo ji, že ji gryf následoval. Teď se na ni smutně díval svýma lidskýma očima a položil svoji vznešenou hlavu na její rameno. Pohladila ho.
"Snad se ještě někdy uvidíme," řekla, aniž věděla, proč to dělá.
Když se pomalu vraceli k bráně, přizpůsobujíc svoji chůzi Goedwinovi, který byl zahalen v tajemném mlčení, Sophie se zeptala: "Nevíte, jak se jmenuje?"
"Ne. Oni nedostávají jména," stroze odpověděl Arrad.
"Aha. Můžete mi o té ohradě něco říct?" Nevzdávala to.
"Jistě. Tento chov je určen pro výběr jedinců, vhodných pro šlechtění a službu u královny. Jména dostanou, jestliže jsou vybráni; pokud ale mohu soudit, tento nikdy vybrán nebude."
"Proč? Jaká jsou kritéria?" zatvářila se překvapeně.
"Příliš o tom nevím, ale měli by být dost silní, houževnatí a poslušní a navíc by měli mít velmi specifickou hnědou barvu," omluvně se usmál, "což tento bohužel nesplňuje."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama