Vítejte na mém blogu!
Polibosti čtěte a komentujte, a, pokud se vám tu zalíbí, vracejte se!
Budu se snažit, aby tu bylo co nejvíc co nejkvalitnějších článků o tom, co mě zajímá (rubrika "slovní průjem"), o mých názorech na aktuální témata ("úvahy, eseje atd.."), moje vlastní tvorba ("Girsu") a čas od času možná také něco o tom, co prožívám ("ma vie").
Káždá návštěva a komentář je motivací k tomu, abych pokračovala a aby tenhle blog nepotkal stejný osud, jako ty před ním.

Díky, LostriS.

P.S.: Názory a připomínky, které si ráda přečtu mi můžete poslat i přes "Zpráva autorovi" vlevo v menu.

část 2, kapitola 9

11. června 2010 v 22:15 | LostriS |  Girsu
GIRSU
ČÁST 2
Devátá kapitola: Let

Sophie mlčela. Když došli ke strážnímu domku, zalapala po dechu. Na dvorku stál kočár z tmavě hnědého dřeva, který Sophii připomněl romány Jane Austenové: měl přesně ten tvar, jako uzavřené dostavníky ve filmovém zpracování Emmy, jen byl snad trochu větší a honosnější. Další věc, která ji zarazila byla skutečnost, že nemá kola, ale jen jakési lyžiny jako helikoptéra.
"Sophie, jsi připravená na cestu?" ozval se vedle ní Goedwin a přerušil tak její okukování.
"Ano, pane," odpověděla.                                                                     
"Tak si nastup," poručil. Poslechla a vděčně se usmála na kočího, který ji otevřel dveře; ve své mechové uniformě se zlatými knoflíčky vypadal jako maskot irského týmu.

Vnitřek kočáru, obložen o odstín světlejším dřevem, byl vcelku prostorný a opatřen pohodlnými lavicemi. Sophie, která si opravdu připadala, jako by se vrátila do minulosti, si položila tašku pod nohy, odhrnula z okna záclonku z jemné zelené látky, a spokojeně se dívala ven. Viděla, jak zpod kočáru kočí a jeho pomocníci vytahují široký a dlouhý kus černohnědé látky, na koncích rozdvojený a opatřený masivními sponami. Když se trochu vyklonia z okna, uviděla, že totéž dělají i vepředu a vzadu. Vtom už ale Arradův štolba, pokud se mu tak dalo říkat, přiváděl čtyři krásné, hnědé gryfy, kteří vypadali jako naklonovaní, a každému sponami připnul na záda jeden kus látky - mezi ptačí a lví část. Všechna zvířata stála klidně dokonce i tehdy, když jim kočí nasazoval podivnou ohlávku s jedinou otěží, vedoucí na kozlík, zvláštně umístěný na střeše kočáru, přímo uprostřed. Sophie, která to všechno sledovala s neskrývanou zvědavostí a potěšením, že ani nezaregistrovala Goedwinův příchod.
"Líbí se ti to?" zeptal se přátelským tónem, ve kterém Sophie zachytila zvláštní stopu zvědavosti.
Otočila se na něj. "To ani. Je to takové všechno… jiné. Opravdu mě to zajímá, ale pořád nevím, jak se co nejrychleji dostanu do Surgu," řekla popravdě. Pak ji něco napadlo. "Víte, to je zvláštní, že vždycky, když potřebuju poradit, tak se někdo objeví."
"Ano, to je zvláštní, ale měla bys za to být ráda, ne? Navíc, na Zemi jsem dlouho nebyl, takže je možné, že tě začali líp hlídat. Třeba tvoje první setkání s mořskou pannou nebyla jen náhoda," odpověděl klidným hlasem.
"Hlídat? Lépe? Kdo mě hlídá?"
"Ale Sophie, přece sis nemyslela, že by tě Girsu nechalo bez ochrany," řekl se shovívavým úsměvem, s jaký se mluví s duševně pomalejšími lidmi. "Od tvého narození tě na Zemi hlídají zástupci národů Konfederace," vysvětloval, ale pak změnil téma. "Nechci ti kazit let, ale, až budeš mít čas, měla by sis přečíst Příbeh o Konfederaci." Goedwin měl pravdu: kočí už naposledy zkontroloval postroje a vylezl na kozlík. Potom už na něj Sophie neviděla, ale otěže se zvedly a potom dopadly na hřbety gryfů. Ti začali machát křídly tak, že přes zvířený prach nebylo skoro nic vidět. Nakonec kočí ostře hvízdl a oni vzlétli. Kořár však ještě stále stál na zemi. Popruhy se napjaly a Sophie ucítila malé trhnutí, se kterým se konečně odlepil od země. V tu dobu už se prach usadil natolik, že bylo vidět Arrada, stojícího na prahu strážnice. Rozjařeně mu zamávala a on se naoplátku nejistě usmál. Dívala se z okna na cestu vinoucí se zlatozeleným lesem, na pevnou stromovou hradbu a stále se zmenšující domek, který už nebyl v nastávajícím šeru skoro vidět. Když se louka s ohradou proměnila jen v zelený ovál, gryfové přestali nabírat výšku a letěli dopředu. Sophie měla na mysli Goedwinovo doporučení, aby se znovu začetla do Pohádek, a tak se ještě chvíli dívala na ubíhající les, ale potom nahmatala v tašce důvěrně známou vazbu aby se dala do čtení, dokud jí to ještě to málo světla dovolovalo. Goedwin si pohodlně opřel nohy a teď už hlasitě chrápal. Pokusila se ho nevnímat, a otevřela knížku na příslušné stránce.


PŘÍBĚH O KONFEDERACI
Jednou žila na Girsu jedna žena, která se jmenovala Alice. Pocházela z nevýznamného rodu, který žil u řeky Daumón. Její otec byl rybář, a protože neměl syna, bral ji s sebou na moře jako pomocníka. Když bylo Alici asi tak jedenáct let - i když to nikdo neví, protože v těch končinách se čas tak přesně nezaznamenává - spadla do vody a málem se utopila. Zachránili ji, a když se uzdravila, zjistila, že má zvláštní dar, vidění do budoucnosti. Ve své vesnici několikrát předpověděla neúrodu nebo ničivé bouře, a tak ji vyhnali, protože si mysleli, že za ta neštěstí může ona. Tak se Alice toulala divočinou a živila se tím, co našla, až přišla do hlavního města království Duran, Al-Zahry. Tam na ulici rolníka, který chtěl koupit berana. Padla na ni předtucha a tak ho přesvědčila, aby ho nekupoval. Rolník se nad ní nakonec slitoval a vzal ji k sobě domů. Onoho berana nakonec koupil rolníkův soused a po čase se ukázalo, že má prašivinu. A tak vlastně začal Alicin úděl v historii Girsu. Naučila se ovládat svá vidění a sloužila tak bohatým a pomáhala chudým. Jak se dozvídala čím dál tím víc větší, měly i její vidiny stále větší význam a ona byla stále váženější. Jednou, když byla na návštěvě u Al-Muraga, představeného Stolové hory, měla vidění, které mělo zásadné dopad na celé Girsu. Uviděla, že jednou bude celé Girsu ve smrtelném ohrožení zlými mocnostmi a jediný, kdo ho bude moci zachránit, bude potomek krále Sursagu. Jakmile se o tom dozvěděl stávající král, svolal velké shromáždění, které rokovalo o významu tohoto vidění. Nějaký špeh to ale donesl temným silám, které se začaly soustředit i na likvidaci králova dítěte na Zemi. Tak vznikla Konfederace, která má za úkol dohlížet na královy potomky na Zemi, aby jednou, až to bude třeba, mohl jeden z nich Girsu zachránit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama