Vítejte na mém blogu!
Polibosti čtěte a komentujte, a, pokud se vám tu zalíbí, vracejte se!
Budu se snažit, aby tu bylo co nejvíc co nejkvalitnějších článků o tom, co mě zajímá (rubrika "slovní průjem"), o mých názorech na aktuální témata ("úvahy, eseje atd.."), moje vlastní tvorba ("Girsu") a čas od času možná také něco o tom, co prožívám ("ma vie").
Káždá návštěva a komentář je motivací k tomu, abych pokračovala a aby tenhle blog nepotkal stejný osud, jako ty před ním.

Díky, LostriS.

P.S.: Názory a připomínky, které si ráda přečtu mi můžete poslat i přes "Zpráva autorovi" vlevo v menu.

muži

13. června 2010 v 15:53 | LostriS
Původně to měl být fejeton, ale tak nějak jsem se dostala.. do nálady, a tohle z toho vzniklo.. :) Buďtě shovívaví...

Muži. Silnější polovina lidstva, Páni tvorstva a bůhví co ještě. Jsem někde četla, že kdyby přežití lidstva záviselo na mužích, už by jsme dávno vymřeli. Jako menstruační bolesti, porod a tak. Machři. Si prostě užijou a pak, ženo, starej se. Musím ale říct, že se naše postavení čím dál tím víc zlepšuje. To ta emancipace. Ne, že bych byla zarytá feministka, ale například s trestem ukamenováním za nevěru opravdu (ale opravdu, jak by řekl náš pan PREZIDENT) nesouhlasím. 
Ted se mi připoměl jeden příběh, co jsem kdysi četla. Pospisovala tam jedna cestovatelka, jak byla v nějaké arabské zemi. Šla po ulici a vidí, jak si to tam mašíruje muž a v uctivém odstupu za ním jeho manželkY. Zeptala se ho prý, proč chodí takhle nedůstojně a on jí odpověděl, že je to tradice. Za pár let se tam vrátila a co nevidí, jdou nejdřív manželky a teprve po nich jejich manžel. Cestovatelka, potěšena touto změnou se muže zeptala, co se stalo, jestli se změnily tradice. Muž jen lhostejně pokrčil rameny a řekl "Miny."

Tak tady to vidíte. O nic lepší, než ve středověku.

Ženy fungovaly jen jako prostředky k utužení přátelských svazků. Vezměte nějakou nevinnou 14 letou dívku, provdejte ji za muže, kterého vidí poprvé v životě a přátelsky se poplácejte po ramenech. On si ji vezme, stráví s první noc, možná i druhou, pak ji odveze na nějaký zapadlý hrad, počká si, jestli to dítě je chlapec a pokud není, možná se na ně ani nepřijede podívat. Pokud ovšem mladá matka porod přežije. Nepřežije? Nevadí. Aspoň jsem volný pro další tužení přátelství. Někdy mají štěstí, že za nimi jejich manželé jezdí třeba 3 krát do roka. to pak mohou mít spoustu synů a dcer. Prvorozený syn je předurčený pro, jak by jsme tomu řekli dnes, politickou kariéru a dostane většinu rodového majetku i otcovské lásky. Druhorozený půjde do kláštera bude usilovat o církevní kariéru a pozornost otce, kterou mu ubírá jeho starší bratr. Může se ovšem stát, že jeho starší a možná šťastnější bratr zahyne v nějaké nesmyslné sousedské bitvě, vždyť kdo by bral děti do válek. (děti jako do 13 let).

To je pak vtažen do společenského a politického života, on, neznalý intrik velkých pánů a královských dvorů. On, který byl od malička vychovávan zbožnými mnichy v tichu, klidu a bezpečí nějakého zapomenutého kláštera. On, kterého učili, že zabíjet je hřích, teď vezme meč, štít a brnění a půjde do války. Války, ze které budou mít užitek jen vítězové. Jen mocní a ani ti možná ne. Potáhne nevinnou cizí zemí a bude si brát, co se mu zlíbí. Co na tom, že se bude v duchu třást odporem na všemi těmi zločiny spáchanými ať už jím samotným nebo třeba jeho družinou? Vždyť, když by ukázal nevoli k těmto skutkům, stal by se z něj slaboch, nehodný vést svůj rod. A o tom, on, druhorozený přece vždycky snil. (Tohle je pozůstatek po četbě Vaňkové - Lev a růže - chudák Přemysl Otakar 2…)

Dobře, je pravda, že někteří muži chodí dnes dobrovolně na mateřskou, ale to je jen menšina. Zakořeněná představa ženy u plotny, která manželovi přinense pivo a zvedne sukni, kdykoli se mu zamane, asi mužské pokolení jen tak nepustí. A proč taky? Vždyť je to tak výhodné…

Na druhou stranu, emancipované ženy se na svoje kamarádky, které stále následují starý archetyp, dívají skrz prsty, melou něco o nezávislosti, soběstačnosti a možnosti volby, a žárlivě sledují dovádění jejich dětí. Tyto ženy neuznávají žádnou, která není schopna zajistit si kariéru a uspokojující milostný život, jako sobě rovnou, a pak ji, spolu se svými kumpánkami, pomlouvá nad sklenkou nějakého chlapského pití.

Nejspíš jste si všimli, že uvádím argumenty na obranu obou stran (pokud tomu tak můžeme říkat) a to proto, že jsem se ještě nerozhodla, ke kterému táboru budu patřit.

Musím si vybrat?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Veronika | E-mail | Web | 14. června 2010 v 10:20 | Reagovat

Vidím, že máme stejný názor. Já jsem feministka, ne stará, ale jsem. :D Hezky napsané. Jo a jak jses mě ptala ohledně těch designů na mém blogu... tak je dělám ve photofiltru. ;) Kdybys chtěla vědět něco víc, klidně se ještě zeptej =)

2 lostris | E-mail | Web | 14. června 2010 v 11:29 | Reagovat

díky :) já nejsem úplně feministka, ale ti chlapy mě někdy fakt štvou.. mírně řečeno.. :) jako tu upravu těch fotek nebo obrázků a tak bych snad zvládla, ale nevím, jak bych to pak napasovala na ten protokol na blog, aby to fungovalo.. :-?

3 Tiska | Web | 14. června 2010 v 12:45 | Reagovat

Prostě musíme být jiní, v zájmu zachování nějaké vyšší rovnováhy vesmíru :D Vzájemně se pochopit je zřejmě nemožné. Vždycky si oni mysleli, že mají nad ženami navrch, ale ve skutečnosti je to podle mě tak, že se mají muž a žena navzájem doplňovat. A co se týče těch arabských tradic, to je kapitola sama o sobě.. 8-O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama