Vítejte na mém blogu!
Polibosti čtěte a komentujte, a, pokud se vám tu zalíbí, vracejte se!
Budu se snažit, aby tu bylo co nejvíc co nejkvalitnějších článků o tom, co mě zajímá (rubrika "slovní průjem"), o mých názorech na aktuální témata ("úvahy, eseje atd.."), moje vlastní tvorba ("Girsu") a čas od času možná také něco o tom, co prožívám ("ma vie").
Káždá návštěva a komentář je motivací k tomu, abych pokračovala a aby tenhle blog nepotkal stejný osud, jako ty před ním.

Díky, LostriS.

P.S.: Názory a připomínky, které si ráda přečtu mi můžete poslat i přes "Zpráva autorovi" vlevo v menu.

Girsu

část 2, kapitola 11

17. června 2010 v 11:01 | LostriS
GIRSU
ČÁST 2
Jedenáctá kapitola: Pramen

Když se napůl probrala bylo to, jako by s nesmírnou námahou vyplavala téměř na hladinu neskutečně hlubokého a černého jezera. Vznášela se tam a všechno dění kolem bylo rozmazáno do nezřetelných obrysů. Voda se pomalu uklidňovala a ona už rozeznávala i hlasy: Williamův, Goedwinův a pak ještě jeden, ženský. Pořád ale nebyla schopna se pohnout ani dát nijak najevo, že je při smyslech. Bojovala, aby se nepropadla zpátky. Náhle jí
hrozně zabolela ruka a ona se výkřikem konečně prodrala k úplnému vědomí a posadila se. Nějaké ruce ji zatlačily zpátky na lehátko, umístěné v malém útulném pokoji. Opatrně se rozhlédla kolem, ale světlo svítilen ji bodalo do očí a zarývalo se až do mozku, a tak je radši zavřela.
"Sophie, slyšíš mě?" ozval se Goedwinův hlas.

část 2, kapitola 10

16. června 2010 v 13:01 | LostriS
GIRSU
ČÁST 2
Desátá kapitola: Ceridwel

Když dočetla, ještě hodnou chvíli nepřítomně hleděla ven z okna do tmy.
Když začali klesat, spíš to ucítila, než uviděla. Goedwin se probral ze spánku.
"Dívej se," řekl jen a sám se mírně vyklonil z protějšího okénka. Sophie, která zatím neviděla nic, než černočernou tmu, v tom sice neviděla žádný smysl, ale jeho autorita zapůsobila, takže poslechla.

část 2, kapitola 9

11. června 2010 v 22:15 | LostriS
GIRSU
ČÁST 2
Devátá kapitola: Let

Sophie mlčela. Když došli ke strážnímu domku, zalapala po dechu. Na dvorku stál kočár z tmavě hnědého dřeva, který Sophii připomněl romány Jane Austenové: měl přesně ten tvar, jako uzavřené dostavníky ve filmovém zpracování Emmy, jen byl snad trochu větší a honosnější. Další věc, která ji zarazila byla skutečnost, že nemá kola, ale jen jakési lyžiny jako helikoptéra.
"Sophie, jsi připravená na cestu?" ozval se vedle ní Goedwin a přerušil tak její okukování.
"Ano, pane," odpověděla.                                                                     
"Tak si nastup," poručil. Poslechla a vděčně se usmála na kočího, který ji otevřel dveře; ve své mechové uniformě se zlatými knoflíčky vypadal jako maskot irského týmu.

GIRSU

9. června 2010 v 23:20 | LostriS
Odpoledne jsem se tak nudila (ale ne tak moc, abych se začala učit an maturu), že jsem zadala návev mého ... no, řekněme "mého románu" ( :D ) do googlu. A co na mě nevyskočilo? Předem říkám, že jsem se tento název pro fantasy zemi vymyslela sama, už ani nevím, jak - nejspíš komolením nějakého slova.

Tak tedy, co mi to našlo: http://cs.wikipedia.org/wiki/Girsu

Bezva, takže jsem znovu vymyslela jméno nějakého prastarého sumerského města? No, nechme Sumer být, tady ted jde o to, jestli mám změnit ten název, nebo ne. (Sice jsem jeden vražený klan pojmenovala Zullové, z čehož by ti praví, afričtí, asi nebyli moc nadšení, ale to není tak hrozný. Navíc, když tam ještě nehráli žádnou roli.)

Oproti tomu, změnit název celé země, na který jsem si už přivykla, to není tak lehký.

Kolik lidí asi tak zná Girsu jako město? Asi udělám průzkum a pak se uvidí.

No, to je zase kvalitní článek.. :D

část 2, kapitola 8

9. června 2010 v 17:23 | LostriS
GIRSU
ČÁST 2
Osmá kapitola: Setkání

V šikmých paprscích byly zlaté odlesky jeho peří ještě viditelnější. Sophie se otočila na Líka, ten se ale pohodlně opřel o složené pytle a teď už pravidelně oddechoval. Sophie usoudila, že už by se měla vrátit ke strážnímu domku, a tak vstala a vydala se přes teplým světlem zalitou louku k jejímu protilehlému konci, kde předtím pověsila svoje věci. Její pohyb upoutal stojícího gryfa, který na ni upřel svůj pohled. Sophie se zarazila. Na rozdíl od ostatních, kteří měli pronikavě žluté oči s úzkými zornicemi, tento měl oči světle modré, se žlutou aureolou kolem čené, kulaté panenky. Udělal několik kroků kolem ní, ale pak se zastavil a nerozhodně pohodil hlavou. Sophie opatrně natáhla ruku tak, jak se to má dělat, aby si vás mohl pes očichat. Gryf pořád stál a měřil si ji pohledem.

část 2, kapitola 7

7. června 2010 v 21:11 | LostriS
GIRSU
ČÁST 2
Sedmá kapitola: Gryfové

V tom se na zápraží vynořil Goedwin.
"Arrade, můj pohár je prázdný!"
"Jistě, mistře." Sophie by byla přísahala, že na jeho tváři zahlédla lehké ušklíbnutí. "Předpokládám, že se budete chtít najíst na slunečním světle," otočil se na ni už opět svázaný Arrad. "Nechám vám něco přinést." Zašel do domu.
Sophie tedy zůstala stát venku. Za chvíli se z domu vynořila dívka, kterou Sophie odhadovala tak na 20 let. Vlastně 200, opravila se hned. Plaše jí podala džbán s vodou a misku s masem a něcím, co se hodně podobalo rýži.

část 2, kapitola 6

6. června 2010 v 13:35 | LostriS
GIRSU
ČÁST 2
Šestá kapitola: Arrad

"Běda tobě, Arrade, že nepoznáváš svého učitele a mistra a necháváš ho stát vyčerpaného v prachu cesty, místo, abys mu podal alespoň šálek vody, a tuto dívku, nepříliš znalou našich mravů, trápíš nesmyslnými otázkami!" hlídač zkoprněl a zbledl, ale Goedwin nelítostně pokračoval. "Copak nevíš, že jsou léta míru, i když nastávají těžší časy, a že každý může vyhledat pomoc u lesního národa? Velmi si mne zklamal, žáku. Nyní doufám, že nabídneš starci teplou takwe a pozveš ho do svě síně."

část 2, kapitola 5

5. června 2010 v 13:22 | LostriS
GIRSU
ČÁST 2
Pátá kapitola: Hradby

Dva tisíce? To přece nedává smysl! Leda, že by tady čas plynul jinak, než na Zemi. Rychleji.
Stařec si olízl suchě rty a Sophie mi rychle podala láhev s vodou. Chvíli sledovala, jak pije, a potom se zeptala: "Jak se vlastně jmenujete? A kam máte namířeno?"
Elf se na ni překvapeně podíval a pak se zamračil. "Nemyslíš, že by ses měla nejdřív představit ty? Pokud si pamatuji, je to I na Zemi zvykem." Sophie zridla a kousla se do rtu. No jistě.
"Omlouvám se. Jmenuji se Sophie a ráda bych se dostala do Surgu," pokusila se opravit svůj přehmat.

část 2, kapitola 4

4. června 2010 v 23:15 | LostriS
GIRSU
ČÁST 2
Čtvrtá kapitola: Schody
Chvíli se rozmýšlela, kam jít, ale po chvíli se vydala nejkratší cestou k lesu. Asi půl hodiny se potloukala mezi stromy a přemýšlela, kde asi Fallan může být. Doufala že, když se po ránu dost "dobila" sluneční září, vydala se za elfy, kteří ji vyslali. Potom narazila na poměrně širokou cestu a tak zamířila k ní. Náhle uslyšela něco jako cinkot rolniček a na cestě se objevil krásný hnědý kůn se smaragdově zeleným sedlem, na kterém seděl mladý elf, kterému mohlo být tak 14 let. Sophie se raději schovala za nejbližší strom, odkud ho opatrně sledovala. Měl na sobě jednoduché kalhoty a kabátec světle zeleného odstínu prvních jarních lístků a světle hnědé vlasy po ramena mu stahovala do ohonu kožená tkanice. Na rukou měl světle hnědé rukavice, které mu dosahovaly skoro až k loktům. Zdálo se, že je uvolněný a nikam nespěchá. Na rtech mu pohrával jemný úsměv a modrozelené oči byly zahleděné do dálky. Nevšiml si jí, ale přesto Sophie počkala ještě několik minut potom, co zmizel v zákrutu cesty.

část 2, kapitola 3

2. června 2010 v 20:00 | LostriS
GIRSU
ČÁST 2
Třetí kapitola: Schody
                Teď scházely po točitých, poměrně prostorných schodech. Po každých sto schodech bylo jedno odpočívadlo.
"Kdy už tam budeme?" zajímala se Sophie, aby věděla, na co se má připravit.
"Co?" probrala se Fallan z hluboké letargie. Její světlo pomalu ztrácelo na intenzitě. Byla moc dlouho pod zemí.
"No, kdy tam budeme?" zopakovala Sophie otázku.
"Musíme minout 10 odpočívadel na cestě dolů, potom půjdeme chvíli rovně a pak pár schodů na povrch."
"Aha, díky," řekla Sophie a ponechala Fallan znovu jejím myšlenkám.
Potom, co sešly o oněch deset úrovní níž a prošly několika sály a chodbami, začala cesta opět stoupat a vyčerpaná Sophie přidala v naději, že už brzy vyjdou na sluneční světlo. Po téměř sedmihodinovém pobytu pod zemí (ale to byl jen její odhad, mohlo to být i mnohem více) už bytostně potřebovala čerstvý vzduch a volný prostor. Cestu plnou tajemných stínů a neviditelných hrozeb ji sice zpříjemňovala Fallan, ale i tak už byla apatická a zamlklá. Snažila se soutředit na něco jiného a nechala nohy, aby vysíleně pochodovaly vpřed samy.
Automaticky našlápla na další schod, ale žádný tam nebyl. Ztratila rovnováhu a upadla obličejem na zem. Chvíli tak ležela a vdechovala vůni trávy a země (potom jí do nosu vlezl mravenec, a tak se radši posadila a vyfoukla ho). O kousek dál poblikávala Fallan. Něco nebylo v pořádku. Sophie se zamračila a pak jí to došlo. Nebylo světlo, ale na obloze zářily hvězdy, a tak Sophie zvedla hlavu, aby se pokochala alespoň jejich chladnými odlesky. Nebyly ale na svých místech: třpytily se v úplně jiných seskupeních a obrazcích a Sophii to vyráželo dech. Instinktivně hledala Měsíc, ale nenašla nic, co by se mu alespoň vzdáleně podobalo. Hvězdný svit byl nicméně tak intenzivní, že si mohla prohlédnout svoje nejbižší okolí. Dva kroky od ní bylo něco jako obruba studny a ona si uvědomila, že je to cesta do podzemí, odkud právě vyšla. Kolem dokola byla jen plocha trávy, čas od času přerušená shlukem nízkých keřů, a o kousek dál rozeznala temnou hradbu stromů. Zdálo se, že bezprostřední nebezpečí nehrozí, a tak se zachumlala do kabátu, zavrtěla se, aby našla co nejpohodlnější polohu a rychle usnula tvrdým spánkem vysílených.
                Když se probudila, podle slunce odhadla, že je pozdní odpoledne. Šíkmé sluneční paprsky ji osprchovaly, mírný vánek prohraboval svěže zelenou trávu a šustil listím na keřích a stromech, v jejíchž větvích pohvizdovali neznámí ptáci. Sophie si stoupla, pokusila se alespoň trochu oprášit a uhladit oblečení, a poprvé se rozhlédla kolem. Byla na horním konci mýtinky, která se mírně svažovala a byla obklopená vysokými listnatými stromy. Kousek od ní pramenil z malé skalky potůček, který po několika metrech mizel v zemi. Fallan nikde v dohledu
nebyla a tak Sophie zvedla tašku a vydala se k němu. Opřená zády o kámen zkoumala, jestli je všechno v kabeli v pořádku. Když putovala podzemím, jeden z obložených chlebů vyklouzl z ubousku a umazal všechno ostatní. Truhlička byla celá od másla a na zadní straně měla přilepený list salátu, jinak se ale zdálo, že cestu přežila bez úhony. Ostatní věci na tom byly podobně, takže je Sophie otřela a uložila zpět. Napila se z poslední lahve, která už byla poloprázdná, něco snědla a osvěžila si obličej chladnou vodou z pramene. Doplnit lahve se však neodvážila přesto, že voda byla naprosto průzračná a bez zápachu.

část 2, kapitola 2

1. června 2010 v 20:45 | LostriS
GIRSU
ČÁST 2
Druhá kapitola: Fallan
Malá zářící dívka si ji teď prohlížela s nemenším zájmem a začala se k ní pomalu přibližovat. Sophie, která ještě pořád nevěděla, co je vlastně zač, raději ustupovala. Náhle se ozval dětsky sladký hlásek:
"Neboj se mě, neublížím ti. Volala jsi mě, ne?" Sophie se hodnou chvíli vzpamatovávala z šoku a dívka se už začínala tvářit znuděně. Tolik jí připomínala ji samou v čekárně u doktora, že se musela zasmát.
"Ano, asi ano. Jsem Sophie."
"No to vím, že jsi Sophie. Já jsem Fallan," představila se dívka.
"Těší mě. Mohla bys mi ukázat cestu ven?"
"Cestu ven? Žádná není," odpověděla Fallan. Sophie zbledla. "Dělala jsem si legraci," promluvila znovu. "Jasně že tě dovedu ven. Proto jsem tady, ne?" Sophie si oddechla. "Můžu si ti sednout na rameno? Přece jen z Medeine je to kus cesty a už mě bolí křidýlka…" poprosila ji ještě.
"Jo, jasně," odpověděla překvapeně Sophie a opatrně natáhla ruku. Bílé světlo nevydávalo teplo, ani nebylo nijak nepříjemné. Fallan se na ni usmála a sedla si jí na dlaň. Potom ji Sophie opatrně přenesla na svoje rameno.
"Skvěle. Můžeme vyrazit?" zeptala se Fallan.
"Asi ano." Sophie si upravila kabelu do pohodlnější pozice a vydala se podle Fallaniných pokynů do neznáma.

část 2, kapitola 1

29. května 2010 v 9:10 | LostriS
GIRSU
ČÁST 2
První kapitola: Dopad
Když znovu nabyla vědomí, zjistila, že leží na řídké trávě na vrcholu jakési hory. Kolem ní byla asi metr vysoká zídka z opracovaných kamenů, porostlá mechem a několika místech zchátralá a rozbořená. Uprostřed tohoto asi třicet metrů širokého kruhu se, čelem k ní, vzpínal kamenný gryf. Sophie si pomalu prohmatávala tělo, aby zjistila, jestli má nějaká zranění. Zdálo se, že až na pár modřin a škrábanců je v pořádku. Muž v černém, ležící asi 15 metrů od ní, se právě začínal probírat.
Několikrát se zavrtěl, jako by ho trápila noční můra, a pak otevřel oči. Chvíli těkal pohledem po okolí, až spatřil Sophii, která ho už hodnou chvíli pozorovala. Při průchodu ze Země asi ztratil brýle, které mu před tím zakrývaly půlku obličeje, a Sophie teď konečně uviděla jeho oči. Nebyly to ale chladné černé disky, jak předpokládala. Byly tmavě hnědé, velké, a na Kefara neuvěřitelně živé.
Rychle se posadil a chtěl vstát, ale zavrávoral. Sophie věděla, že má před očima barevné mžitky, stejně jako před chvílí ona. V očekávání, co se bude dít, raději nahmatala ucho tašky, ležící vedle ní, a nejistě se postavila. Počáteční potíže odezněly, a tak měla vteřinu na to, aby se rozhlédla, kde to vlastně je. Zdálo se, že pod vrcholem hory, kde se nacházeli, je celé město z kamenných domů. I když se teď topilo v mlze, z těch několika pobořených staveb, které byla schopna zahlédnout, usoudila, že je už delší dobu opuštěné 

část 1, kapitola 8

19. května 2010 v 19:00 | LostriS
GIRSU
ČÁST 1
Osmá kapitola: Věž
Asi tak za půl hodiny došly k náměstíčku před vysokou zvonicí. Chvíli tam jen tak stály a dívaly se, aby nevzbudily podezření, ale poté se konečně odhodlaly a Adelaine kousek dál udělala malou fontánku, aby odlákala sekuriťáka, který to celé hlídal. Musely postupovat velmi obezřetně, protože tam vlastně nikdo kromě dělníků nesměl; věž se totiž už dlouho restaurovala. Ihned zamířily nahoru a stále zrychlovaly ze strachu, že je někdo objeví. Posledních pár desítek schodů už vybíhaly. Měly štěstí, protože město mělo málo peněž a tak pozastavilo všechny práce. Nepotkaly tedy žádné dělníky. Sophie se ještě ujistila, že má Amulet na krku. Otočila se na Adelaine.
"Je ještě něco, co bych měla vědět, abych to přežila?"

část 1, kapitola 7

18. května 2010 v 19:00 | LostriS
GIRSU
ČÁST 1
Sedmá kapitola: Jezero
Sophie se zhluboka nadechla, otevřela dveře, a s předstíraným klidem vyskočila na perón. Opatrně se rozhlédla a uviděla Adelaine, vystupující ze dveří těsně u řidiče. Kde je asi náš muž? Skryla se za masivní železný sloup podpírající chatrnou stříšku, která v tom parnu poskytovala jen málo ochrany před dusivým vedrem. Sophie stála za sloupem a pozorovala Adelaine, nyní také znepokojeně pátrající po Kefarovi. To je vedro, pomyslela si a rychle přetáhla svetr, který si oblékla ve vlaku, přes hlavu. O vteřinku dříve, než jí hustá pletenina zakryla výhled, zpozorovala ještě muže v černém, jak na poslední chvíli vystupuje z vlaku. Když se konečně znovu rozhlédla, po Adelaine ani Kefarovi nebylo ani vidu, ani slechu. Sakra.

část 1, kapitola 6

17. května 2010 v 19:00 | LostriS
GIRSU
ČÁST 1
Šestá kapitola: Vlak
"Sophie!" zatřásla s ní Adelaine o tři hodiny později. "Sophie, probuď se!"
"Co se děje?" vykřikla a vyskočila.
Adelaine si zatlačila zpátky na sedadlo. "Zastavili jsme na nějaké stanici a podívej, co jsem viděla!" Sáhla si dlouhým bledým ukazováčkem na kořen nosu a pak ho přiložila na Sophiino čelo. Byl chladný a vlhký. Malou chvíli se nic nedělo, ale potom se Sophiinou myslí začaly míhat obrazy. Raději zavřela oči. Ocitla se v tomtéž kupé, jen na místě, kde seděla Adelaine. Viděla sama sebe, jak spí schoulená na sedadle, tašku pod hlavou. Vlak začal zpomalovat, až zastavil v malé venkovské stanici. Vše se dělo jako v němém filmu, vzpomínkám chyběl zvuk. Nástupiště se zdálo prázdné a Sophie se marně snažila přijít na to, co jé Adelaine chtěla tam ukázat, že ji kvůli tomu probudila. Náhle se zpoza rohu vynořil muž v černém kabátě. Na levém rukávu měl tři malé žluté knoflíčky. Nesl jen malý šedý kufřík a poklidně nastoupil do vlaku, který se opět nehlučně rozjel. Obraz se rozplynul a Sophie otevřela oči.

část 1, kapitola 5

16. května 2010 v 19:07 | LostriS
GIRSU
ČÁST 1
Pátá kapitola: Adelaine
Věnovala podivné ženě ještě jeden pohled a vydala se hledat prázdné kupé. Vtom sebou stará vlaková souprava, právě přejíždějící výhybku, trhla, a poslala Sophii k zemi. Kabela jí vypadla z ruky a věci se vysypaly na podlahu. Deník, pití i jídlo leželo na podlaze. Děkovala Bohu, že ty nejdůležitější věci - truhličku a Pohádky - dala až naspod a tak teď zůstaly v bezpečí. Pár cestujících, sedících v otevřené části vlaku, sebou trhlo. Sophie se co nejrychleji posbírala ze země a vděčně se podívala na maminku s kočárkem, která jí pomohla sesbírat rozházené sendviče. Poděkovala a vypařila se do chodby. Měla štěstí, protože hned první kupé, na které narazila, bylo prázdné.

Úvod

15. dubna 2010 v 11:33 | LostriS
Tak mě napadlo, že bych možná měla napsat něco o tom, co vlastně v rubrice "Girsu" najdete.

Tak tedy: je to příběh o Sophii, holce z menšího francouzského města, která celý život žije jen s matkou ve zvláštním domě. Má ráda historii, starožitné věci, instrumentální hudbu, tanec, knihy a přírodu. Její matka Clea má v městečku pověst zachránkyně a dobré duše. Jednou, chvíli po Sophiiných sedmnáctých narozeninách, když zastaví na benzínové stanici, její matka záhadně zemře. Když se probírá matčiným pokojem, najde Sophie dopis, ve kterém se tvrdí, že je dítě jakéhosi krále z království na neznámého světa zvaném Girsu. Protože byla odmalička vychovávána s povědomím o něm, dlouho se nerozmýšlí a uvěří, že tomu tak doopravdy je. S tím se ale pojí mnoho nepříjemností: musí zachránit svůj svět, vyhnout se členům řádu Kefa, kteří se jí snaží zabít, a hlavně nějak se dostat na onu neznámou zemi. Záhy objeví, že umí létat a také najde Amulet Saema, který jí propůjčuje moc nad vzduchem a také možnost dostat na Girsu. Rozhodne se vydat do Paříže, kde, jak doufá, je Brána Vzduchu, čímž začíná její dlouhá cesta za záchranou své neznámé země.

Ještě to nění ani zdaleka dokončené a, i když mám rámcovou představu, řekla jsem si, že nebudu nic přesně plánovat - uvím co z toho vyjde. Takže i vy máte možnost její cestu ovlivnit.

Přeji příjemné čtení a doufám, že se vaše názory objeví v komentářích.

LostriS

část 1, kapitola 04

13. dubna 2010 v 20:56 | LostriS
GIRSU
ČÁST 1
Čtvrtá kapitola: Útěk

Ráno ji probudil nepříjemný zvuk budíku. Posadila se na posteli a zatřepala hlavou, aby se vrátila zpět do reality. Zdál se jí zvláštní sen; kdyby si jen vzpomněla, jaký… vyskočila z postele, zachumlala se do županu a opatrně vyhlédla zpoza záclony. Venku byla ještě skoro tma, přesto rozeznala nezřetelné obrysy postavy venku. Celých deset minut ji pozorovala a spokojeně se usmála, když se, téměř na vteřinu přesně, dala v šest hodin do pohybu a zmizela za rohem. Za dalších deset minut se před domem znovu objevila postarší paní se psem.

část 1, kapitola 3

13. dubna 2010 v 20:39 | LostriS
GIRSU
ČÁST 1
Třetí kapitola: Slídič

Nebyla si vědoma, že by je zavírala, přesto dál postupovala bezčetněji. "Je tu někdo?" nakoukla do kuchyně. V tom se kolem ní mihla černá postava a vyklouzla ven předními dveřmi. Bleskurychle se otočila, ale zahlédla už jen skrčenou postavu v černém triku se zlatým znakem na zádech mizející za brankou. Sophie vyběhla nahoru do svého pokoje a vrhla se pod postel, kam ukryla vzácnou truhličku. Oddechla si. Vše bylo tak, jak to před patnácti minutami zanechala. Buďto se vetřelec nedostal dál, než do kuchyně, nebo… nebo považoval za důležitější matčin pokoj. Matčin pokoj! Když pádila o patro níž, měla už srdce sevřené hrůzou.

část 1, kapitola 2

10. dubna 2010 v 14:37 | LostriS
GIRSU
ČÁST 1
Druhá kapitola: Dopis

Uvnitř byly úhledně poskládané listy papíru s matčiným rukopisem. Zdálo se, že to jsou dopisy pro ni.
Drahá Sophie, stálo na jednom.
vím, že, pokud si čteš tyto řádky, jsem už asi mrtvá, nebo to tak alespoň vypadá. Píšu Ti teď, v noci, ve spěchu, protože se ke mně dostaly zprávy, že Ti hrozí nebezpečí. Pamatuješ, když jsi byla malá, vyprávěla jsem Ti příběhy o zemi jménem Girsu. Říkala jsem Ti, že se tam nemůže stát nic hrozného, protože, pokud by lidem nebo ostatním tvorům, co tam žijí, hrozilo nějaké nebezpečí, přijde ze Země člověk a zachrání je? Tím člověkem jsi ty, Sophie. Myslíš si, že jsi nepoznala svého otce, ale v tom se mýlíš. Až do tvých tří let jsme pobývaly v Surgu, hlavním městě království Sursag, jehož je tvůj otec králem. Maponos.

část 1, kapitola 1

10. dubna 2010 v 11:49 | LostriS
GIRSU
ČÁST 1
První kapitola: Pohřeb



Zdálo se to tak dávno, co zastavily u benzínové pumpy, a Sophie si šla koupit šálek horké čokolády. Když se vrátila, byl kolem jejich auta hlouček lidí. "Mamka asi zase někoho zachránila," pomyslela si a s úsměvem zavrtěla hlavou. Clea, Sophiina matka, měla zvláštní dar předvídat vývoj situace a už několikrát se stalo, že tak někomu zachránila život. Když ale přistoupila blíž, viděla matku, jak leží na zemi a nejeví známky života.
"Mami!" proklestila si cestu.
 
 

Reklama